Infekční mononukleóza není jen nemocí z líbání. Jak se projevuje a proč ji nepodceňovat?

Infekční mononukleóza, známá také jako nemoc z líbání, je onemocnění způsobené virem EB (Epstein-Barrové). Přenáší se slinami a mezi její hlavní symptomy patří únava a zduření lymfatických uzlin. Ve většině případů je průběh mononukleózy mírný, někdy dokonce asymptomatický. Avšak vzhledem k tomu, že se mohou vyskytnout i poměrně závažné komplikace, bychom se při podezření na mononukleózu měli co nejdříve vydat k lékaři.

Co je infekční mononukleóza?

Jedná se o poměrně časté virové onemocnění, jež připomíná angínu. Mezi jeho typické projevy patří únava a zvětšení lymfatických uzlin, a to především na krku, v podpaží a v tříslech. Virus Epstein-Barrové, který infekční mononukleózu způsobuje, v těle přetrvává celý život, a tak může dojít k jeho opětovné aktivaci. V takovém případě hovoříme o reaktivované mononukleóze, která často bývá bezpříznaková, ale nemocný je jistou dobu infekční.

V minulosti se infekční mononukleóze říkalo žlázová horečka, dnes je známá zejména pod názvy nemoc z líbání nebo nemoc studentů.

Nemoc mladých a dospívajících

Mononukleóza nejčastěji postihuje dospívající a mladé dospělé ve věku 15 až 24 let. U starších lidí a dětí do 1 roku je naopak vzácná. Určitě to však neznamená, že by se u lidí mimo zmíněnou věkovou kategorii nemohla rozvinout.

Virus způsobující infekční mononukleózu je mnohem méně nakažlivý než například běžná rýma a pravděpodobnost rozvoje onemocnění je přibližně 50 procent.

Jak se mononukleóza přenáší?

Onemocnění se přenáší prostřednictvím slin, nejčastěji líbáním či konzumací stejného jídla, ale teoreticky i přes předměty potřísněné slinami. K přenosu může dojít také transfuzí krve.

Jakmile se EB virus dostane do lidského organismu, infikuje epitel hltanu a následně vstupuje do B-lymfocytů, skrze které se šíří do jednotlivých orgánů. V reakci na to dochází k produkci protilátek, aktivaci imunitní odpovědi a nakonec i úspěšné likvidaci infekce.

Příznaky aktivní infekční mononukleózy

Příznaků infekční mononukleózy je spoustu. Mezi ty nejčastější patří již zmíněná únava a zduření lymfatických uzlin, objevují se také horečka, zimnice a bolest v krku. Někteří pacienti se rovněž potýkají s bolestmi hlavy, vyrážkou nebo bolestmi břicha.

Typické příznaky infekční mononukleózy:

• výrazná únava
• zvětšení lymfatických uzlin
• horečka
• zimnice
• silná bolest v krku
• bolesti hlavy
• vyrážka
• bolesti břicha

Většina symptomů vymizí do 3 týdnů, nicméně velká únava a nateklé uzliny často přetrvávají i po dobu 3 měsíců.

Příznaky přechozené mononukleózy

Diagnostika infekční mononukleózy není snadná a v mnoha případech k ní dojde až zpětně. Léčba této nemoci je však pouze podpůrná, což znamená, že je zacílena na mírnění příznaků. Podávají se například léky na snížení horečky nebo proti bolesti, ale nikoliv léky s antivirovým účinkem.

Z tohoto důvodu se tedy prakticky nic nemění, ani když mononukleóza není diagnostikována včas. Přesto je vhodné při podezření na toto onemocnění vyhledat lékaře, protože může dojít k poměrně závažným zdravotním komplikacím.

Někteří se uzdraví relativně rychle, avšak jiní mohou pociťovat symptomy po dobu několika měsíců. Mezi nejčastější dlouhodobé příznaky mononukleózy patří únava a oslabení imunity.

Léčba infekční mononukleózy

Jak jsme zmínili výše, léčba mononukleózy je takzvaně symptomatická neboli podpůrná. Nemocným jsou podávány léky tišící horečku, přípravky proti bolesti v krku, při bolestech hlavy také analgetika. Pokud se při mononukleóze rozvine bakteriální infekce (např. zánět hltanu, zánět nosních dutin apod.), předepisují se také antibiotika.

Jelikož jsou při infekční mononukleóze výrazně zatěžována játra, je možné užívat léky či doplňky stravy, které podporují správnou jaterní funkci.

Možné komplikace a jak jim předejít

S infekční mononukleózou se pojí řada možných komplikací. Jedná se například o změny v krevním obraze nebo záněty nervového systému. Vzácnou, ale smrtelnou komplikaci představuje prasknutí sleziny. Nepříliš často dochází také k různým srdečním, ledvinným či plicním komplikacím. Během mononukleózy může proběhnout rovněž zánět jater, který se projeví žloutenkou, nebo velmi silný otok mandlí, jenž způsobí potíže s dýcháním.

Z výše zmíněných důvodů není radno mononukleózu podceňovat, naopak je nutné odpočívat, přijímat dostatek tekutin a zdravě se stravovat. Dieta, která se při mononukleóze v minulosti doporučovala, je dnes považována za nevhodnou. Přesto je více než vhodné si po prodělání této nemoci odpustit konzumaci nezdravých tuků a alkoholu.

Jak dlouho je člověk s mononukleózou infekční?

Inkubační doba (období od infekce virem do projevení se prvních symptomů) je u mononukleózy většinou 4 dny až 4 týdny. Uvádí se, že nemocný je pro okolí infekční do doby, než odezní zvýšená teplota. Nicméně dle jiných zdrojů lze nakazit okolí ještě 3 měsíce poté, co vymizí příznaky onemocnění. V rámci několika studií bylo dokonce zjištěno, že člověk může být infekční po dobu až 18 měsíců.

Opakovaná neboli reaktivovaná mononukleóza

Většina lidí onemocní pouze jednou za život. Infekční mononukleóza se totiž řadí mezi nemoci, vůči nimž člověk, který je již prodělal, získává doživotní imunitu. Nicméně v některých případech, je-li imunitní systém oslabený, ji lze dostat znovu. Tzv. reaktivovaná mononukleóza je často asymptomatická, ale člověk je i tak infekční pro své okolí.

Existuje chronická mononukleóza?

Infekční mononukleóza je nevyzpytatelným onemocněním. Někteří pacienti se s jejími příznaky potýkají jen krátkodobě, jiní je mohou pociťovat po dobu několika dalších měsíců či dokonce let. V takových případech lze hovořit o chronické mononukleóze, respektive o chronických obtížích způsobených EB virem.

Obvykle se jedná o dlouhodobou únavu a oslabení imunitního systému, s nímž se pojí další komplikace. Dříve se mononukleóza dávala do souvislosti s únavovým syndromem, nicméně jejich spojitost se nikdy nepotvrdila.

Mononukleóza u dětí

Mononukleóza nejčastěji postihuje dospívající a mladé dospělé, nevyhýbá se však ani dětem. Příznaky jsou u dětí stejné a zahrnují velkou únavu, zvětšení uzlin, v některých případech také horečku, bolest v krku nebo nechutenství.

U dětí bývá zaměňována s běžným nachlazením nebo virózou, při těžším průběhu s angínou. Jelikož se s mononukleózou mohou pojit i další komplikace, je určitě vhodné, aby bylo dítě pod dohledem lékaře. Léčba je stejně jako u dospělých jedinců symptomatická a spočívá ve snižování horečky, nastolení klidového režimu a zdravé stravě. Po konzultaci s lékařem je rovněž možné podávat léky či doplňky stravy, které mají regenerační účinky na jaterní buňky.