Eva (38): Střídavá péče v jednom domě nás znovu sblížila. Ex mi nechával v posteli psaníčka a drobné dárky

Eva je skoro rok rozvedená. S Michalem mají dvě děti. Aby po rozvodu nemuseli prodat dům a jejich děti vyrůstaly v jednotném a stabilním prostředí, na které jsou zvyklé, rozhodli se rodiče pro střídavou péči v původním domově. V praxi to vypadá tak, že se oba rodiče střídají po dvou týdnech u dětí v jejich společném domově, ale jinak mají každý ještě svůj byt. Co se však nestalo! Po třech měsících od rozvodu se všechno se všechno postupně začalo měnit…

Nechtěli jsme, aby naše děti vedly schizofrenní život

Rozvedli nás celkem rychle. Sepsali jsme si s manželem dokonale neprůstřelnou dohodu, do níž jsme zahrnuli všechno potřebné. Manžel je vážený podnikatel a dost vydělává. Navíc je i velkorysý a štědrý. Žádné tahanice po soudech o majetek ani o děti jsme absolvovat nemuseli. Vím, že je Michal skvělý otec a že se o děti vzorně postará. Bylo jasné, že střídavá péče nebude žádný problém. Oba jsme se však shodovali na tom, že si nepřejeme, aby naše děti vedly schizofrenní život. Dvě postele, dva kartáčky na zuby, dva pokojíčky, dvoje náhradní oblečení. Ne, tohle nedopustíme!

Společnou péči jsme nedostali. To bychom museli nadále žít v jednom domově a společnou měrou se podílet na výchově dětí. Ještě půl roku před rozvodem byly chvíle, kdy jsem se na Michala nemohla ani podívat a byla jsem opravdu naštvaná kvůli tomu, jak dokonale zničil náš krásný život! On se rozvádět nechtěl, ale já jsem mu to, co mi udělal, nedokázala odpustit…

Dítě chce po rozvodu k otci. Od jakého věku soud akceptuje přání dítěte?

Bylo to jako návrat z dvoutýdenní služební cesty

A tak jsme se rozhodli, že děti zůstanou ve svém domově, na který byly zvyklé. Měli jsme také zvířata a zahradu. Děti to tam milovaly. Nechtěli jsme jim ještě více zkazit život. Dcera Míša už chodila do druhé třídy, malý Péťa ještě do školky. Obě děti tak zůstaly ve svých pokojíčcích, s pejskem, dvěma kocoury i morčetem. Takhle to všem vyhovovalo a my s Michalem jsme věděli, že musíme být rozumní. Všechno pro děti! A protože nám týden na nějaké naše pendlování přišel jako příliš krátká doba, domluvili jsme se na střídání po dvou týdnech. I když už mi po těch dvou týdnech děti moc chyběly, brala jsem to jako že se vracím domů ze služební cesty.

Nemít tak bohatého manžela, všechno by bylo obtížnější

Měli jsme ještě jeden větší byt, který jsme předtím pronajímali. Po rozvodu mi jej manžel velkoryse přenechal a on sám si koupil luxusní garsonku nedaleko našeho domu. Všechno se zdálo být dokonalé. A hlavně děti byly spokojené. Sice mi zprvu nebylo příjemné vracet se do našeho domova a přemýšlet nad tím, kudy chodil manžel a že spal na své straně postele v naší společné ložnici, ale i to se dalo snadno vyřešit. My jsme totiž v domě měli ložnice i koupelny dvě.

Pořád si říkám, že nemít tak bohatého manžela, všechno tohle by bylo daleko obtížnější a nepříjemnější. A bez všech těchto výhod, které teď máme…

Nedokázala jsem mu odpustit nevěru

Kamarádka Veronika mi ještě před rozvodem řekla, abych se nerozváděla a abych Michalovi odpustila. Já jsem ale naše manželství i náš sexuální život vnímala jako něco posvátného. Něco, z čeho vzešly naše děti. A proto jsem mu nedokázala odpustit – půlroční nevěru s jeho tehdejší asistentkou z práce! I když vím, že tahle žena byla neskutečně falešná a chovala se ke mně jako ke kamarádce, zatímco potají líčila past na mého manžela i s fingovaným těhotenstvím jak z béčkového filmu. To však jeho chování neomlouvalo!

Michal jí ale měl brzy dost. A když se to provalilo, nestačil se divit, jaké jiné podrazy na něj ještě ve firmě dělala. Chtěl zůstat se mnou a rozvádět se nechtěl. Prosil mě na kolenou, abych mu odpustila. Ale já to nedokázala…Ještě tím spíš, že si našel takovou krávu! Kdyby ta žena aspoň stála za to…

Líbilo se mi, že Michal nedělal žádné problémy. Poraženecky přijal můj návrh a ochotně přistoupil na mé podmínky dohody, kterou pro nás sepsal jeho známý právník. Rozvod proběhl celkem hladce a i s dětmi všechno skvěle fungovalo. Bylo mi jen trochu smutno…

Náš dům nám nakonec přinesl štěstí…

Po třech měsících střídavé péče jsem našla na ustlané posteli ve své ložnici našeho společného domu malou fair trade čokoládu s lístkem. Bylo na něm manželovou rukou napsáno: „…nech si chutnat”… Jindy jsem zase objevila ve váze květiny, které mám ráda. Když jsem měla svátek, na posteli ležel moc pěkný luxusní šátek. Napřed jsem byla naštvaná a tak jsem při odchodu z domu do svého bytu manželovi taky nechala zprávu. Většinou to bylo něco dost peprného. On to samozřejmě zase stočil v legraci a příště pro mě nachystal další překvapení. Jednou mi připravil důmyslný plánek, jak najít schované kinder vajíčko. Připsal, že to bylo nutné, protože kdyby to nechal někde ležet, snědly by mi ho děti. Musela jsem se rozesmát…

Když jsme se náhodou potkali ve škole nebo spolu telefonovali kvůli dětem, o těchto tajných drobnostech nikdy nepadla ani zmínka. Jako by patřily do jiného světa. Oba jsme věděli, že je to příliš křehké…

Andrea (45): Čekám až mi dorostou děti, abych mohla opustit manžela

Po půl roce dopisování jsme šli na večeři

Po půl roce takového dopisování s malými dárečky, na které jsme se oba těšili, jsem pak jednou pod polštářem objevila vizitku naší oblíbené restaurace. Byl tam čas rezervace na pátek večer…. To už jsem věděla, že požádám svou mámu, aby přišla pohlídat děti. Ptala se mě, jestli mám rande a tak jsem jí řekla, že ano. Pak už to šlo rychle…

Dnes pomalu uvažujeme o tom, že se nastěhujeme společně zpátky do našeho domu a už z něj nebudeme odcházet. Jen to ještě nechceme uspěchat. Manželovi jsem už odpustila. A to všechno jen díky našemu domu. Dobře, že jsme ho po rozvodu neprodali, nakonec nám přinesl štěstí. Nebýt střídavé péče v tomto domě, neměli bychom s Michalem možnost se skrze psaníčka znovu sblížit…

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněna.