Etiketou se rozumí pravidla a zvyklosti, které se týkají chování u jídelního stolu. Tato pravidla se liší v rámci kontinentů, jednotlivých zemí, ale také různých sociálních skupin. Jakmile je dítě zná a jejich dodržování je pro něj přirozenost, plynou z toho jedině samé výhody a takříkajíc se ve společnosti neztratí. A jak tedy děti naučit etiketě nenásilně a dokonce zábavně?
Řekněte dětem, že jste všichni inspektoři slušného chování u jídla. A kdokoliv uvidí přestupek proti etiketě, musí ho nahlásit ostatním. To je vtipný způsob, jak si zopakovat všechna pravidla stolování. U starších dětí můžete jít o krok dál a testovat, jestli znají i ta méně známá pravidla jako například:
Zahrajte si na inspektory
- Látkový ubrousek se po usednutí pokládá na klín a zůstává tam po celou dobu jídla. Když dotyčný dojí, ubrousek pokládá na stůl vlevo od talíře. Papírové ubrousky se pak zpravidla umisťují za límec.
- Krájíme vždy jen jedno či dvě sousta, nikoliv celý pokrm.
- Jídlo zásadně neochlazujeme foukáním, radši počkáme, až samo vystydne.
- Chléb neukusujeme, ale lámeme či trháme na jednotlivé kousky a máslo natíráme jen na jedno sousto.
- Lokty máme vždy mimo stůl. Když jíme jen jednou rukou (například polévku), druhá ruka drží talíř.
- Sousto přibližujeme k ústům, nikoliv ústa k soustu.
Vytvořte společně plakát
Povídejte si s dětmi o tom, co se u jídelního stolu má dělat a čeho je naopak lepší se vyvarovat. Společně pak můžete vyrobit letáček, průvodce nebo třeba plakát, kam tato pravidla zapíšete a/nebo zakreslíte. Jakmile děti stráví čas psaním nebo grafickým znázorněním, hned se jim budou pravidla etikety daleko lépe pamatovat. A navíc se ke svému výtvoru mohou kdykoliv vrátit a jeho obsah si připomenout.
Upozorněte na svoje chyby radši než na chyby dětí
Efektivnější než upozorňovat na chyby dětí a říkat jim, co udělaly špatně, je obrátit pozornost na sebe. Pokud například víte, že vaše dítko často mluví s plnou pusou, naplňte si ústa také a začněte něco říkat. Hned se pak nahlas pokárejte „Já zapomněl, že s plnou pusou se nemluví“. Uvidíte, jaký efekt takové učení bude mít.
Vymýšlejte si příběhy
Vyprávějte dětem příběhy o zvířátkách a o tom, jak se chovají u jídla. Třeba o lišce, která všechno jedla jenom rukama nebo o slonovi, který jedl strašně rychle a odcházel od stolu, zatímco ostatní ještě večeřeli. Diskutujte o tom, jestli se zvířátko chovalo pěkně, nebo ne. Když příště bude některé z dětí jíst rukama, můžete říct „Ajaj, už tu máme zase tu lišku, co neumí používat příbor“. Žertem a bez ponižování tak upozorníte na jeho přešlap.
Když dítě zapomíná, pomozte mu vizualizací
Jsou věci, na které prostě pořád zapomínáme. My dospělí třeba zapomínáme vynést odpadky nebo koupit mléko. A děti zase můžou zapomínat poděkovat za jídlo nebo si odnést talíř ze stolu. Podle kognitivního psychologa Scotta B. Kaufmanna může k zapamatování pomoci vizualizace. Když dítě zapomíná odnést prázdný talíř, vyzvěte ho, ať si představí třeba obrovitý oživlý talíř se zbytky špaget, jak padá ze stropu a rozdrtí celý váš stůl a pak se kutálí přes celou jídelnu. Tahle legrační představa spojená jednak s talířem a zadruhé s jídelnou by měla vaší ratolesti pomoci si příště vzpomenout, že talíř patří do dřezu.
Místo kárání se radši zaměřte na pochvaly
Podle respektujícího přístupu k výchově je daleko přínosnější děti motivovat pochvalou a oceněním dobrého chování než kritikou toho špatného. Raději řekněte „To mě potěšilo, že jsi s jídlem počkal, než si všichni sednou ke stolu“ než byste mu vynadali za to, že u jídla například mlaskalo. Tak v něm budete posilovat sebevědomí a pozitivně ho motivovat.
