Připadá vám vaše dítě izolované? Jak mu pomoci?
![]()
Máte pocit, že vaše dítě nemá žádné kamarády a nejraději by si hrálo samo doma? Jakou roli hraje v dětském věku přátelství? Jak dětem pomoci získat si kamarády a zapadnout v dětském kolektivu? Co dělat, když dítě nemá kamarády?
Rodinné vztahy
V průběhu vývoje osobnosti dítěte dochází nejprve k sociálním kontaktům v rámci rodiny (primární socializace). Dítě se během interakcí s rodiči a sourozenci učí komunikovat a jednat s dalšími lidmi. Pokud je domácí prostředí přátelské a vlídné, děti přejímají pozitivní vzory, jak vycházet se svým okolím. Během procházek venku, návštěv a různých jiných příležitostí se dítě stýká čím dál tím více s lidmi mimo rodinu. Vzhledem k tomu, že člověk je společenský tvor, je každé dítě přirozeně naprogramované tak, že se snaží s jinými lidmi komunikovat, má o ně zájem. I když má přirozeně z nových lidí strach, zajímají ho a rádo je pozoruje. Zejména to platí o jiných dětech. Většina dětí nadšeně jásá, když vidí jiné děti a snaží se k nim připojit. Samozřejmě, některé děti jsou úzkostnější a trvá jim to déle, než se novým kamarádům otevřou. Do školkového věku navíc vyžadují doprovod maminky, kterou musí cítit neustále u sebe. To je v pořádku.
Školka
Zásadním způsobem se proces socializace (začleňování jedince do společnosti) mění s nástupem do dětského kolektivního zařízení. Většina dětí se do školky velice těší. Zejména na jiné děti a na to, jak si spolu budou hrát. Co je ovšem větší problém, že to již musí zvládnout samy, bez doprovodu maminky. Většinou se to neobejde první týden bez slziček, ale většina dětí si tak užívá kolektiv kamarádů, to, že se pořád něco děje, natolik, že si nejen zvyknou, ale i se brzy začnou do školky těšit.
Změny chování vůči ostatním
Pokud máte doma dětí více, určitě brzy po nástupu do školky zaregistrujete velké změny v chování dětí vůči sobě navzájem. Egocentricky zaměřená hra se najednou začne přeměňovat na hru čím dál tím více kooperativní. Děti si spolu hrají na obchod, na školku, na rodiče s dětmi, přidělují si různé role, používají nově získané sociální dovednosti. To je velice důležité a je potřeba s tímto začleňováním do širší společnosti začít co nejdříve. Pokud dítě žádné sourozence nemá, hrajte s ním kooperativní hry vy, ale co nejvíce se snažte chodit mezi jiné děti (různé herny, pískoviště, dětské kroužky, návštěvy známých atd.), aby si dítě své sociální dovednosti trénovalo.
Můžou za to geny nebo výchova? Co má větší vliv na osobnost dítěte?
Co když spolupráce skřípe…
Samozřejmě dojde mezi dětmi často k neshodám. Každé dítě má vlastní představy o tom, jak by hra měla probíhat, co se kde a jak postaví a kdo bude hrát co. Snažte se nezasahovat, případně fungovat jako mediátor, tedy osoba, která napomůže kompromisnímu řešení dětského sporu. Dvě děti si to většinou vyříkají. Pokud jsou děti tři a více, je již dost pravděpodobné, že začnou vznikat různé koalice. Ale ani tehdy do hry nezasahujte, pokud možno. Ideální počet dětí pro dětskou hru je pochopitelně sudý. Nebude zde tolik prostoru pro žárlení a spiklenectví, nicméně také v životě se musí člověk umět prosadit v lichém počtu. Nechte tedy děti co nejvíce trénovat různé interakce již v útlém věku.
Pozor na izolaci
Socializace dítěte začíná prvním rokem mateřské školy, ale o přátelství můžeme mluvit zhruba od 1. třídy. Nicméně již ve školce se u dětí projeví určité charakterové dispozice k tomu, zda bude dítě do budoucna spíše společenské, přátelské (či sankvinické), anebo zda se bude držet spíše na okraji kolektivu a vyhledávat pouze vztahy s jednou vybranou osobou, příp. dokonce bude dítě žít zcela v izolaci. V takovém případě dítě před odchodem do školky pláče, má problémy se vyjádřit ve skupině dětí, jeví se jako nesmělé.
Nesmělé dítě
Nesmělé dítě se jen obtížně odpoutává od svých rodičů. Může se jednat o dítě, které odmítá kontakt s ostatními dětmi, nechce chodit za kamarády domů, slavit narozeniny. Problémy a nedorozumění může způsobovat i jazyková bariéra, např. u dětí z jiného jazykového prostředí nebo u dětí, které ještě úplně správně nemluví. Např. ve školce si dítě neumí říct o hračku a buď se od kolektivu izoluje nebo přejde k agresivitě.
Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!
Po kom to dítě je?
Měli byste si toho u svých dětí důkladně všímat. Rozhodně není dobré nad tendencemi uzavírat se a snažit se izolovat mávnout rukou. Z větší části je taková introvertní povaha u dětí vrozená. Děti se stydí a nechce se jim samotným mezi cizí lidi. Zamyslete se nad tím, jak jste to měli v dětství vy nebo váš partner. Pokud byl jeden z vás také stydlivý, je velmi pravděpodobné, že to dítě zdědilo od vás. Co ale s tím? Co dělat, když dítě nemá žádné kamarády?
Přátelství mezi dětmi ve škole
Schopnost uzavírat přátelství je pro školní děti velmi důležitá. Čím je školák starší, tím větší roli v jeho životě hrají kamarádi. Pokud je nemá a kolektiv odmítá, může to být traumatické. V prvních letech školní docházky je pro většinu dětí důležitější učitel než spolužáci. Spíše než osobnostní vlastnosti rozhoduje při výběru kamarádů blízkost a snadnost kontaktu. Nejlepší kamarádi jsou ti, se kterými dítě sedí v lavici, bydlí ve stejném domě či ulici nebo navštěvuje stejné kroužky. Vztahy mladších školáků jsou navíc motivovány i obdivem a ziskem. Pokud dítě do školy nosí zajímavé hračky, bižuterii nebo moderní věci, vyvolává obdiv ostatních a je v kolektivu oblíbenější. Přátelství bývají v tomto věku velice nestálá.
Od 9 let
Do pozadí před nimi ustupuje i osoba učitele. Dítě už je dostatečně zralé, aby se ve volbě kamarádů nenechalo tolik ovlivnit dospělými a začíná mít svou hlavu. Akceptace skupiny a přátel je někdy tak důležitá, že odsouvá do pozadí i školní úspěch. Ve třídě se vytvářejí dvojice, trojice nebo skupinky kamarádů a kolektiv má svou hierarchii. Pozice ve skupině a hodnocení vrstevníků jsou v tomto věku velmi důležité pro sebehodnocení dítěte. Pevné postavení v kolektivu poskytuje dítěti pocit jistoty a sounáležitosti s ostatními. Dítě bývá na svou pozici i pyšné a se svou skupinou se ztotožňuje.
Jak dítěti pomoci získat kamarády?
Dítě, které inklinuje k izolaci, se do školy netěší. Potřebuje od vás povzbuzení, aby samo vyhledávalo kontakt s dětmi a je třeba ho neustále tlačit k tomu, aby pozdravilo, a hlavně aby se vyjádřilo – a to nejen ve školce, ale i doma. Je potřeba dítě nutit navštěvovat různé kroužky, kde se setká s jinými dětmi. Pokud není za hvězdu ve třídě, musíte mu umožnit získat sebevědomí v jiné sociální skupině. Protože o sebevědomí je to především.
Věková kategorie zájmových kroužků
Dejte si ale pozor – mnohem snadněji se dítě začlení do skupiny nepatrně mladších dětí, než když ho zapíšete na kurz, kde jsou samé starší děti. Vybírejte tedy kroužky kombinované (pro větší věkový rozptyl), aby se tam tolik nestydělo. Výborné je také, pokud si z kurzu může dítě odnést nějaký zajímavý artefakt s sebou, se kterým by se mohlo pochlubit ve škole (např. keramický výrobek, kresba, ale i medaile z nějakých závodů, video ze hry na hudební nástroj atd.). Čím více sociálních skupin bude dítě navštěvovat (šachový kroužek, krav-magu, florbal ve škole, wu-shu cokoli), tím více bude sociálně zdatné a tím snadněji se začlení v rámci nejdůležitější skupiny (z jeho pohledu), tedy ze spolužáků. Bude mít o čem hovořit, bude mít plno zajímavých zážitků a bude pro ostatní zajímavé.
Pohybové aktivity pro děti. Jaký sport je nejvhodnější a na co si dát pozor?
Lokalita
Důležitou roli v přátelství hraje u dětí fyzická dostupnost. Vybírejte kroužky ve svém okolí. Dítě si tam utvoří přátelství s dětmi, se kterými se může stýkat i po škole, pokud jsou v dochozí vzdálenosti. To samé platí i o škole. Čím dál tím častější jsou dnes různé (většinou) soukromé školy, kam se děti sjíždí z různých končin. Nemají pak takovou možnost se stýkat po škole. To nahrává izolaci u dětí. Pro přátelství je vhodná škola, kde děti bydlí blízko u sebe.
Dívky versus chlapci
Někdy se stane, že dítě kamarády náhle ztratí, zatímco ještě nedávno jich mělo několik. Náhlý rozkol se týká většinou dívek. Konflikty mezi kamarádkami mohou narůst do obrovských rozměrů, a to už na 1. stupni ZŠ. Dívky mají tendenci uzavírat jednostranná přátelství a jeho konec vnímají jako zradu a cítí se opuštěné. Potřebují se mezi sebou hodnotit a srovnávat. A navíc jsou schopny krutých verbálních útoků. Tento problém se tolik netýká chlapců, kteří jsou více otevření přátelství ve skupině.
Jděte doma příkladem
Nesmělost souvisí i se vztahy v rodině. Tam, kde se málo komunikuje, není zvykem vyjádřit svá přání a názory. Dítě, které vidí, že rodiče mají s komunikací problémy, převezme stejný model chování. Rodiče jsou často překvapeni, když zjistí, že dítě, které je doma veselé, je ve škole uzavřené a nemá žádné kamarády. Samotářské dítě se doma cítí v bezpečí. Ale když se ocitne samo, bez rodičů, je bezradné a neví si rady, protože nikdy nezažilo pocit samostatnosti.
Co mohu dělat?
Čas od času zeptejte, jak se jmenují jeho kamarádi, zda si s nimi dítě hrálo, zda má chuť je pozvat domů. Můžete se přeptat i ve školce nebo škole. Mohou dítěti navrhnout skupinové aktivity – různé kroužky a hry. Uspořádejte velkolepou narozeninovou oslavu, kam pozvete co nejvíce dětí. Opravdu si dejte záležet s programem (kouzelník, divadýlko atd.). Toto jsou momenty, kterými děti žijí. Které udávají společenský status mezi dětmi. Vrcholné společenské události jako besídka, karneval, divadlo, škola v přírodě, v létě tábory, soustředění pomáhají utvrzovat přátelství. Dítě, které bude mít nejzajímavější kostým, nejzajímavější příhody a zážitky, bude oblíbené a děti o něj budou mít zájem.
Dítě nemá žádné kamarády kvůli stěhování
Velký problém v souvislosti s dětskou izolací představuje stěhování. Stěhování má negativní dopad na dítě, které se musí znovu pracně začleňovat do již zaběhnutého kolektivu nové třídy. Tato situace je obtížná i pro děti, které jinak se socializací žádný problém nemají. Následky dětství bez přátel se v dospělosti mohou projevit jako málomluvnost, deprese, zábrany a stavy úzkosti.
Nadprůměrně inteligentní děti a přátelství
Děti, které intelektuálně převyšují své okolí nemívají moc dobré vztahy s ostatními. Komunikace s jinými, stejně starými dětmi, je pro takovéto nadprůměrně inteligentní děti příliš triviální, mnohdy jí dokonce opovrhují. I v takovém případě je ale třeba přesvědčit dítě, aby neodmítalo kontakt se svými vrstevníky a naučilo se s nimi komunikovat, shovívavě a přátelsky, bez despektu. Je nutné mu vysvětlit, že komunikaci se lze naučit. V ideálním případě takovému dítěti co nejvíce zprostředkujte kontakt s jinými stejně nadanými a zaměřenými dětmi (modelářský kroužek, šachový kroužek, podobný kamarád ze třídy atd.).
Mnohem jednodušší to mají děti druhorozené
V rámci skupiny se rozvíjejí dovednosti, zejména sociální. Děti se učí vycházet s ostatními, přizpůsobovat se jim, ale i prosadit se. Učí se spolupracovat, ale i soupeřit. Na základní škole vždy upírají mladší žáci zraky ke starším. Dítě se starším bráchou nebo sestrou, bývá oblíbenější a v rámci sociálních vztahů ostřílenější. Ti starší to mají bohužel složitější. Musejí si status v rámci skupiny vydobýt samy.
Zajímavá aktivita namísto značkových věcí!
Ačkoli jsou pro nás dospělé takové hodnoty mnohdy nepochopitelné, některým dětem jen těžko vysvětlíte, že opravdu nejde o to, zda mají značkovou mikinu nebo nový mobil. Pokud nemáte peníze (anebo prostě pochopitelně odmítáte) saturovat povrchní hodnotový sytém u dětí školního věku, pokuste se dítěti umožnit profilovat se v rámci nějaké specifické dovednosti, ve které bude excelovat, a bude tím pro kolektiv a v rámci vlastního sebehodnocení zajímavé. Krásné kresby, úspěch v literární soutěži, účast na atletických závodech, domácí zvířátko…to vše se počítá.
Jděte příkladem!
Ačkoli je temperament dětí převážně vrozený (některé děti jsou prostě přátelské od narození, jiné se do sebe uzavírají), velkou roli hraje i výchova. Musíte jít příkladem a to nejen mezi sebou s partnerem, ale také v souvislosti s kamarády. Je potřeba, aby vás dítě vidělo, jak se bavíte s kamarádkami, jak se stýkáte s přáteli, že vám to přináší radost a uspokojení, že se dozvíte něco nového, že spolu můžete podnikat různé zajímavé věci.
Pokud máte zároveň přátelský vztah mezi sebou s partnerem, umíte řešit společné rozepře kompromisem, nikoli hádkou, dokážete se normálně domluvit, určitě tím maximálně přispějete k tomu, aby se stalo pro dítě uzavírání přátelství jednodušší. Poskytneme-li mu vzor sociálního chování a možnost toto chování praktikovat mezi ostatními dětmi, dáváme mu dobrý základ pro bezproblémové vztahy později.
Ohodnoťte tento článek:
