A co když ty naše děti nejsou jen andílci, ale mají v sobě něco ďábelského! Odkud se to vlastně bere? Už se vám někdy stalo, že vám malé nevinné dítě spíše připomnělo satana a měli jste pocit, že by bylo lepší se mu vyhnout? A co když je to zrovna vaše dítě a chová se agresivně? Co s tím?
Agresivní dvouleté dítě a nedostatek rodičovské lásky
Není vždy pravdou, že by batole svým agresivním chováním upozorňovalo na problémy v rodině a na nedostatek rodičovské lásky. I kdybyste tisíckrát byli těmi nejlepšími rodiči, geny zkrátka nepřečůráte. Agresivita bývá patrná u adoptovaných dětí nebo dětí v pěstounské péči a věřte, že k tomu mají dost dobrý důvod po tom všem, co často ve svém původním prostředí zažily. Pomůže spolupráce s dětským psychologem a samozřejmě i s pedagogy, pokud se násilí odehrává například ve školce nebo na půdě školy.
Pokud nejsou na vině rodiče, důvod se vždycky najde. Jenom je třeba na něj přijít. V období vzdoru je dětská agresivita naprosto přirozenou záležitostí, dítě se jen vymezuje vůči svému prostředí v rámci socializace, nastavuje si vlastní hranice a učí se zdolávat či respektovat hranice druhých. Poznává svoje vlastní potřeby a uvědomuje si své já. Tento proces je natolik náročný, že občasný projev nezvládnutých emocí se dá u dítěte tolerovat.
Jak zvládat agresi u dětí? Někdy stačí pohlazení
Nemilované a nechtěné dítě se může cítit značně ukřivděné a bude svou zlost dávat dostatečně najevo. Dítě, kterému ostatní děti ubližují a nechtějí jej přijmout mezi sebe, třeba pro jeho odlišnost, rovněž. Každý bouřlivý výbuch emocí a projev agresivity má nějakou příčinu a je především na rodičích, aby dokázali citlivě rozpoznat rozpoložení svého dítěte, předcházet jeho záchvatům a případné nepřiměřené projevy a reakce efektivně vyřešili.
Ve chvíli, kdy se dítě chová agresivně, je vhodné zaútočit laskavostí, pevným stiskem, objetím nebo konejšivými slovy. Křik a projevy vaší vlastní agrese mohou všechno zhoršit. Víte, jak se to říká – násilí plodí násilí, a je to pravda.
Agresivní dítě ve škole bývá pro pedagogy neštěstím
Opravdovým neštěstím je nezvládnuté chování staršího dítěte v kolektivu dětí. Tam už máte jako rodiče zaděláno na pěkné problémy. Zatímco agresivita u batolete se dá ještě tolerovat a zvládnout poměrně snadno, a samozřejmě také podchytit včas, u školáka je to poněkud horší. Když dítě bezdůvodně ubližuje druhým, je to vůbec nejhorší.
Žádný pedagog si to na triku nenechá a požene vás do pedagogicko-psychologické poradny a případně i na vyšší místa. Stojí za agresivitou dětí přemíra cukru, nevhodná strava, sledování násilí v televizi nebo hraní nevhodných počítačových her? Co my jen víme. Dá se však vysledovat, že agresivita u dětí roste. Nejednou se stalo, že žák nebo student postřílel celou třídu i s učitelem.
Nevýchova: Dítě mě bije
Je třeba se také zamyslet nad současně preferovaným výchovným přístupem v podobě takzvané “nevýchovy”. Liberální výchovný přístup, který upřednostňuje potřeby dítěte, a to často nad potřebami rodičů, vede často k tomu, že dítě nemá pevně nastaveny hranice, což ho pochopitelně činí zoufalým a neukotveným. Je pak nuceno si je hledat či vytvářet samo, a to se ne vždy daří.
Děti se bít nemají. Pokud dítě plácnete a ono vám to vrátí, je to projev jeho osobnosti a nepochopení toho, proč si to můžete dovolit a ono ne. Váš vzájemný vztah není na úrovni autoritativní osoby a jeho podřízeného, ale stejně rovných. Hezky to popsal Eric Berne v knize Jak si lidé hrají, kde klasifikoval pojmy Rodič, Dospělý a Dítě a vymezil jejich vzájemné vztahy.
Jestliže vás plácne nebo zmlátí dítě jen proto, že mu nedáte to, co chce, anebo proto, že má zrovna špatnou náladu, je to hodně špatně. Situaci byste měli okamžitě řešit, a to rozhodně ne tím, že své dítě zmlátíte taky nebo na něj budete křičet. Je třeba dát mu jasně najevo, že vám ublížilo, a že je jeho chování neakceptovatelné. Dejte dítěti znát, že neodmítáte jeho, ale pouze jeho chování.
