Tetanus je vzácné, ale vážné onemocnění. Jedinou ochranou je očkování

Tetanus je závažné onemocnění, které je příčinou mnoha úmrtí především v rozvojových státech. V České republice téměř vymizel, za což vděčíme plošnému očkování zavedenému v 50. letech minulého století. Jak je to s očkováním proti tetanu dnes, jak se toto nebezpečná nemoc projevuje a jaké jsou možnosti léčby, když se člověk tetanem nakazí?

Co je tetanus a jak dochází k nákaze?

Tetanus neboli strnutí šíje je infekční onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani, která se běžně vyskytuje ve střevech člověka a zvířat, zejména koní a hovězího dobytka. Společně s výkaly, které se používají k hnojení, se dostává do půdy. V případě zranění a kontaminace rány půdou tedy může nastat problém. Mezi hlavní příznaky tetanu patří křeče a ztráta koordinace svalových pohybů, ve většině případů dochází k zástavě srdce či selhání dýchací soustavy a následné smrti. Inkubační doba, tedy doba, kdy se po nakažení objeví první příznaky, je u tetanu 3 až 30 dní.

Díky povinnému očkování se u nás tetanus takřka nevyskytuje. Poslední případ byl hlášen v roce 2019 a bohužel skončil úmrtím. Jednalo se o tříleté dítě, které se nakazilo ze zrezivělé knoflíkové baterie, jelikož nebylo očkované.

Povinná očkování dětí v ČR. Která a kdy by měly podstoupit děti před vstupem do kolektivu?

Druhy tetanu a jejich příznaky

Příznaky tetanu se liší v závislosti na tom, o jakou formu se jedná. Celkem byly popsány čtyři druhy tetanu – místní, hlavový, generalizovaný a mateřský. Hovoříme-li o tetanu, máme zpravidla na mysli tetanus generalizovaný, který je nejčastější. Ostatní typy jsou vzácné a uvádíme je tedy spíše pro zajímavost.

Generalizovaný tetanus je nejčastějším druhem tetanu (představuje až 80 % případů). Příznaky zahrnují obličejové křeče, strnutí šíje, nemožnost polykat a ztuhnutí břišních a lýtkových svalů. Běžně se vyskytuje také horečka, pocení, zvýšený krevní tlak a křeče, které trvají několik minut.

Místní tetanus se projevuje trvalým stažením svalů v okolí zranění, skrze které došlo k nákaze. Svalové stahy mohou trvat i několik týdnů a poté postupně odezní. Jedná se o relativně vzácnou formu tetanu, která zároveň není příliš závažná. K úmrtí dochází pouze u 1 % nakažených, nicméně místní tetanus se může rozvinout v generalizovanou formu, která je velmi nebezpečná.

Hlavový tetanus je rovněž málo časté onemocnění, které postihuje hlavové nervy. K jeho rozvoji může dojít při zánětu středního ucha, a to za předpokladu, že se bakterie Clostridium tetani nachází v mikroflóře středního ucha. Dalším způsobem nákazy je poranění v oblasti hlavy a následná kontaminace půdou.

Mateřský tetanus, poslední typ tohoto onemocnění, se vyskytuje pouze u novorozenců, jejichž matky nebyly proti tetanu očkovány. Dítě se většinou nakazí přes nezahojenou pupeční jizvu, přičemž riziko je vyšší v případech, kdy se k přestřižení pupeční šňůry nepoužily sterilní nástroje. Jedná se o formu tetanu, která je ve vyspělých zemích velmi vzácná, nicméně v zemích rozvojových představuje poměrně častou příčinu úmrtí novorozenců.

Jak se tetanus léčí?

Léčba tetanu spočívá v chirurgickém ošetření rány, ze které se rozšířila infekce, a v opakovaném podávání protilátek. Současně se řeší specifické příznaky tetanu – v případě potíží s dýcháním je pacient napojen na řízenou ventilaci, případně může být provedena tracheostomie (zavedení hadičky do průdušnice otvorem v krku). Podávají se také léky na uvolnění svalstva a antibiotika, která mají zabránit množení tetanových bakterií v organismu. Léčba tetanu trvá od 4 do 6 týdnů a nejvyšší úmrtnost je u lidí nad 60 let.

Hexavakcína je nejdůležitější pro nejmenší děti, říká vedoucí očkovacího centra MUDr. Cabrnochová

Děti a očkování proti tetanu

Očkování je jedinou účinnou prevencí, proto bychom na něj rozhodně neměli zapomínat. U dětí se očkování proti tetanu provádí v rámci kombinovaného očkování, tzv. hexavakcíny. První dvě dávky se podávají od 9. týdne do 1 roku věku dítěte, třetí pak mezi 11. a 13. měsícem věku. Následuje přeočkování, a to mezi 5. a 6. rokem a poté v 10. až 11. roce. Další přeočkování se provádějí vždy po 10 až 15 letech, nikoliv po 20 letech, jak se řada lidí mylně domnívá. V případě, že je interval mezi vakcínami delší než 15 let, se podávají tři očkovací dávky.

Očkování proti tetanu je u dětí povinné a je hrazené státem. Vzhledem k závažnosti této infekce je více než vhodné dbát na přeočkování i v dospělosti, jelikož s tetanovými bakteriemi můžeme přijít do styku například při práci na zahradě. Vystavovat se riziku smrtelného onemocnění je v tomto případě nejen nebezpečné, ale také zcela zbytečné.

Přeočkování proti tetanu po úrazu

V případě úrazu, jehož následkem je otevřená rána, má být člověk přeočkován, pokud od posledního očkování uplynulo více než 5 let. Z tohoto důvodu je důležité znát datum posledního přeočkování. Pokud si datum poslední vakcíny nepamatujeme, můžeme si v případě poranění nechat vyšetřit hladinu protilátek u praktického lékaře, který případně rovnou provede přeočkování.

9 nejrozšířenějších mýtů o očkování dětí

Přeočkování proti tetanu v těhotenství

Přeočkování proti tetanu v těhotenství je možné, a to kdykoliv. Těhotným ženám je zároveň doporučováno zvážit možnost kombinované vakcíny proti tetanu, černému kašli a záškrtu, která se podává mezi 28. až 36. týdnem těhotenství.