Surogátní mateřství je u nás tolerováno, ale spíše ve smyslu, že co není přímo zakázáno, je povoleno. Náhradní matkou se za určitých podmínek může stát žena, která je ochotna bezdětnému páru porodit dítě. Výsledek je vždy nejistý, navíc si to obě strany mohou z jakéhokoliv důvodu rozmyslet. Některé kliniky umělého oplodnění podporují tuto možnost za přísně stanovených pravidel. Tereza je ve stejné situaci. Její bratr s manželkou nemohou mít děti, velice po nich touží a chtějí po ní, aby se stala náhradní matkou. Je z toho poněkud v rozpacích…
Ráda bych pomohla, ale mám z toho obavy
Dostala jsem se do prekérní situace. Ráda bych pomohla bratrovi a jeho ženě, ale mám z toho samozřejmě obavy. Můj bratr Radek a jeho žena Soňa nemohou mít děti. Soňa měla před časem vážné problémy na děložním čípku, takže jí musel být částečně odstraněný a zkrácený. Zkoušeli později otěhotnět, ale ona bohužel plody vždy potrácela, protože je nedokázala udržet. Bylo jí řečeno, že prostě není možné, aby donosila dítě. Bratr děti mít může. Do adopce se zatím pouštět nechtějí, ale nějakou dobu hledali náhradní matku a všechno si o tom zjistili. Klinika u nás, na které by náhradní matka podstoupila umělé oplodnění, vychází těmto požadavkům vstříc, a to za všestranně dodržených stanovených podmínek.
Surogátní mateřství. Za jakých okolností může v sobě žena donosit cizí dítě?
Samozřejmě že jistota není nikdy žádná. Nevíte ani, zda se vám narodí zdravé dítě, natožpak co všechno se stane po porodu. Ta žena si to může rozmyslet, ale taky nemusí, je to dohoda. Zjistili jsme si taky, že to není žádný obchod a ani nesmí být, tohle je trestné. Pokud by někdo té ženě za to dal peníze, posuzuje se to jako trestný čin. Pochopitelně je možné uhradit různé výdaje co se týká průběhu těhotenství. Bratr se ale bojí, že pokud by se jednalo o cizí ženu, neměli by k ní takovou důvěru, navíc by bylo lepší, aby nebyla vdaná, protože by s tím musel souhlasit i její manžel. Pokud by si dítě nechala, automaticky by se jeho otcem stal její manžel. Jsou tam zkrátka různá úskalí.
Bratr si usmyslel, že to budu já
Já jsem nejblíž. Jsem sestrou svého bratra, máme hezký vztah, bydlím poblíž. Vše by zůstalo v rodině. Soňa nemůže požádat svou sestru, kterou má, protože ta je vdaná, je jí už přes čtyřicet a má za sebou tři císařské řezy, tohle už pro ni nepřipadá v úvahu. Já jsem mladá, zdravá, svobodná a jedno dítě už mám, pětiletého Kubíka. S jeho otcem jsme se bohužel rozešli, vztah nám nevyšel. A momentálně přítele nemám. Věřím, že kdybych nějaký vztah měla, můj přítel by s tím vůbec nemusel souhlasit. Chtěl by se raději těšit na naše vlastní dítě. A pokud by to byl nějaký vztah na začátku, tak mi řekněte, kdo by chtěl randit s těhulí, když by to dítě nebylo jeho?
Bude to něco cizího ve mně a já budu nosit svého synovce
Proto bratr usoudil, že momentálně teď jsem právě já nejlepším adeptem na surogátní matku. Kdybych to podstoupila, dali by do mě oplodněné vajíčko Soni spermiemi bratra, takže by samozřejmě oni byli biologickými rodiči toho dítěte. Já bych mu prostě poskytla jen dělohu, která ho donosí. Stejně je to divné, takové nepřirozené, proti přírodě. Já budu mít v sobě něco, pokud se to vůbec povede, co by nikdy přirozeně z mého těla nevzniklo. Bude to něco cizího ve mně, možná snad jen ta příbuznost, protože jsem sestra. A to něco bude devět měsíců bydlet v mém těle, všechno se to propojí s mým tělem a mým životem. A já to dítě pak v bolestech porodím.
Martina (34): Máme spolu dítě, milujeme se, ale žijeme každý v jiném bytě
Nevím, jak bych to vysvětlila synovi
Bráchu i Soňu mám moc ráda a ráda bych jim pomohla, ale upřímně řečeno, je to šílená představa. Měla bych pocit, že jsem spáchala incest a že mě oplodnil vlastní bratr, přitom to není pravda. Jde vůbec něco takového? Říkám si, jestli by nebylo lepší, aby si našli úplně cizí ženu, anebo raději dítě adoptovali. Kubíkovi je už pět a já bych taky ještě chtěla dítě. Svoje dítě. Jen musím najít toho správného muže. Je to pro mě těžká volba a dilema. Bude nás to stát nějaké papírování, spoustu nervů a stresu. A jak to vysvětlím Kubíkovi? Maminka čeká miminko a on nebude mít bratříčka a najednou dítě půjde pryč? K bratrovi?
Mám ještě nějaký čas na rozmyšlenou. Ale vím, jak se bratr k tomu upíná. Chce to zkusit. A Soňa, ta je šílená. Ta nechodí ani ven do okolí dětských hřišť, jak vidí kočárek, tak brečí. Musím se hlavně rozhodnout správně a všechno probrat s psycholožkou. Když zklamu Soňu a bratra, bude mě to mrzet, ale musím myslet taky na sebe. Šílená představa je, že kdybych si dítě nechala, byla bych spíše jeho teta než matka…
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla pro zachování anonymity změněná.
