Tereza (28): Mám hrozné problémy s kojením. Stydím se, že nedokážu nakrmit své dítě

Kojení představuje to nejlepší, co může matka svému dítěti dát. Někdy to ale není tak snadné. Osmadvacetiletá Tereza má s kojením opravdu velké problémy, ale za žádnou cenu to nechce vzdát. Bohužel však místo snahy propadá depresím a stydí se za to, že nedokáže nakrmit své dítě. Umělou výživu považuje za svou velkou prohru…

Vždycky jsem odsuzovala ženy, které nechtějí kojit

Připadám si úplně neschopná. Na celé těhotenství i porod jsem se pečlivě připravovala. Všechno dobře dopadlo, mám krásnou a zdravou dcerušku Agátku. Můj přítel je nadšený, hodně mi pomáhá a dává mi najevo, jak moc nás obě miluje. Hned po porodu jsem se s nadšením chopila kojení. Vždycky jsem totiž odsuzovala ženy, které nechtějí kojit své dítě. Ať už kvůli postavě, anebo kvůli tomu, že mají silikony. Chtěla jsem být vzorná matka, která dá svému dítěti to nejlepší a nebude muset ani utrácet peníze za umělou výživu.

Možná jsem z toho byla trochu ve stresu. Mám totiž alergii na bílkovinu kravského mléka a bojím se, že by se mohla projevit i u Agátky. Vím, že existují nějaká hypoalergenní mléka, ale já opravdu nechci mít nic s umělou výživou společného. Podle vzoru mých kamarádek bych ráda malou kojila minimálně do tří let. Všechno jsem si krásně naplánovala, ale s hrůzou jsem zjistila, že realita je někde jinde.

Problémy s kojením začaly už v porodnici

Už v porodnici jsem měla problém s kojením. Měla jsem tak bolestivě nalitá prsa, že se Agátka vůbec nemohla přisát. Přisávala se špatně, bolelo mě to, praskaly mi bradavky a tvořil se tam zánět. Jedna moje bradavka, na levém prsu, je taková více plochá, což jsem úplně opomněla a v tomto ohledu jsem se na kojení v době těhotenství vůbec nepřipravovala. Později jsem se dozvěděla, že existují speciální techniky a nástroje, ale teď mi alespoň sestřičky v porodnici doporučily silikonové kloboučky. Prý je to vhodné u té ploché bradavky a na dobu, než se mi zahojí popraskané bradavky.

Jenomže dcera silikony odmítala, šlo mi to s nimi ještě hůř. Protože se mi v tom levém prsu více městnalo mléko, hned po příjezdu z porodnice do chladného a nevytopeného bytu na konci topné sezóny, kdy už venku bylo hezky a netopilo se, se mi v prsu udělal pořádný zánět. Prso bylo celé zarudlé a bolestivé, napřed jsem dostala vysoké horečky až ke čtyřicítce, kdy jsem se děsila toho, co mi vlastně je. Musela jsem mléko odstříkávat a stejně jsem malou krmila z lahvičky, protože jsem už na to neměla nervy. Nejprve jsem kojila jen z toho zdravého prsu, i když bradavky byly stále bolestivě popraskané.

Nezvládala jsem krmit malou v horečkách

Pak jsem odstříkané mléko podávala po lžičkách, ale nezvládala jsem to v horečkách, všude binec, měla jsem pocit, že nedělám nic jiného, než vstávám, ohřívám mléko a krmím malou. Bylo to peklo. Pak jsem dostala antibiotika. Lékařka mi tvrdila, že s nimi můžu kojit a že malé neublíží, ale já jsem se toho stejně bála. Mléko jsem pak odstříkávala a vylévala. Takže Agátka dostávala jen moje dříve odstříkané mléko z ledničky a mrazáku, při krmení mi stávkovala, za těch pár dní moc nepřibrala a stále plakala hlady.

Tehdy jsem už začala uvažovat o umělé výživě a byla mi pediatričkou rovněž doporučena, třeba jen na přechodnou dobu. Přítel tehdy koupil mnou vybranou hypoalergenní umělou výživu a já se maximálně snažila dát do pořádku, abych mohla plně kojit.

Cítila jsem velký pocit selhání

Ale už tehdy jsem byla na tom psychicky špatně, protože jsem cítila velký pocit selhání, že malou nezvládám nakojit a že skončí na umělé výživě. Nechtěla jsem to vzdávat. Nakonec jsem se překonala a zkusila malou znovu přikládat k prsu. Už mi bylo lépe a bradavky byly též víceméně zahojené. Ještě jsem dobírala antibiotika, ale když lékařka tvrdila, že to malé nevadí, nic jiného mi nezbývalo, než jí věřit. Do určité míry se to povedlo, i když mě to kojení bolelo. Ale co bych pro svou dceru neudělala. Zjistila jsem ovšem, že mám málo mléka. Všechno se najednou změnilo a moje tělo i kvůli tomu stresu začalo stávkovat.

Začala jsem si dělat bílou kávu, pila mandlové mléko a bylinky na kojení. Malou jsem k prsu přikládala co nejčastěji. Celou dobu jsem se trápila, že nebudu moct kojit a že jsem úplně neschopná. Obdivuji svého přítele, že to tehdy se mnou vydržel. Strašně jsem se styděla za to, že nedokážu nakrmit své dítě. Potřebovala jsem i pomoc psycholožky a laktační poradkyně. Myslím si, že jiná žena by to dávno vzdala. Moje pediatrička mi řekla, že umělá výživa je kvalitní, ať se toho nebojím a ať se tak netrápím, když mám takové velké problémy. Že to není žádná ostuda. Šlo především o malou, která opravdu ubyla na váze a neustále plakala.

Pomohla laktační poradkyně a její rady

S pomocí laktační poradkyně na telefonu a velkého úsilí se všechno po čase upravilo a mohla jsem malou pár měsíců plně kojit. Bohužel to nebylo bez problémů a mléko časem ubývalo, navíc Agátka měla brzy zoubky a hrozně mě kousala, čímž se mi znovu začaly tvořit na bradavkách praskliny, které se následně zanítily a kojení tak pro mě bylo nesmírným utrpením.

I když jsem původně chtěla malou kojit až do batolecího věku, po sedmi měsících jsem kojení zabalila a přešla na příkrmy a hypoalergenní mléko. Je to pro mě velké zklamání, ale myslím, že jsem se už s tím jakž takž smířila. S dalším dítětem ale bude doufám všechno jinak…

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla pro zachování anonymity změněná.