Tereza (22): Rozhodla jsem se pro porod v utajení

Někdy se vyskytnou okolnosti, kdy žena dítě mít nechce, nebo má pocit, že jej mít ani nemůže a že jí to nedovolují okolnosti. Pokud se včas nerozhodne pro interrupci, vždy je tu možnost nabídnout dítě ihned po porodu k adopci nebo jej v krajním případě anonymně odložit do babyboxu. Tyto možnosti zachraňují životy nechtěným dětem, které mohou být vystaveny silným emocím utrápených žen v nouzi, které nemají situaci pod kontrolou. Málokdo ale ví, že existuje také porod v utajení, který umožňuje skrytí identity matky. Právě pro ten se rozhodla dvaadvacetiletá vysokoškolačka Tereza.

Kdyby se to dozvěděl můj otec, nejspíše by ho zabil

Dostala jsem se do nepříjemné životní situace. Otěhotněla jsem se starším ženatým mužem, který je dost známý a má svou rodinu. Nikdy by se kvůli mě nerozvedl. Navíc je to šéf z práce mého otce. Kdyby se to táta dozvěděl, nejspíše by ho zabil. Vím, že oba mí rodiče by moje rozhodnutí, ať už by bylo v této věci jakékoliv, v žádném případě nepochopili a nepodpořili, dost by jim to ublížilo a nastala by zcela patová situace. Navíc studuji vysokou školu a nejsem ani trochu připravená na to mít dítě s partnerem, natožpak sama. Proto jsem se rozhodla pro porod v utajení. Nechci, aby se to někdo dozvěděl. Ostatně nic jiného už mi ani nezbývá…

Byl okouzlující, ale ženatý

S Markem jsem se potkala na vánočním večírku firmy, v níž pracuje můj otec. Přijela jsem tehdy na pár dní z vysoké domů, bylo krátce před Vánocemi a mně už začalo zkouškové. Táta byl rád, že mě vidí. Vždycky ke mně vzhlížel a chlubil se tím, jak jsem ambiciózní a chytrá a kam až to v životě dotáhnu. Měla jsem dobré známky a svoje cíle, takže se očekávalo nejvyšší možné vzdělání, skvělá práce, kariéra a tak dále. On jenom každému celý život dělal poskoka a myslím si, že je tím tak trochu frustrovaný a vkládal do mě svoje představy o životě a nenaplněné ambice. Na večírek mě vzal s hrdostí, koupil mi nové šaty, snažil se. Bylo to moc fajn.

Máma zůstala doma. Není moc společenská. Myslím si, že táta někdy litoval, že si ji vzal. Ona je krásná a chytrá, ale je takový snílek a jenom leží v knihách. Neměla lehký život a táta se o ni od začátku staral. Poslední roky ji trápily nějaké zdravotní problémy, tak se úplně stáhla do sebe a nikam mezi lidi nechodila. Už kvůli tomu všemu vím, že by oznámení o tom, že čekám dítě s neznámým otcem a budu na všechno sama, nikdo u nás doma nepochopil a nastalo by peklo na zemi. Navíc by se to mohl dozvědět Marek, když s tátou pracuje a bydlí i nedaleko našich ve stejném městečku. Vím, že mám svůj život. Ale právě proto jsem se rozhodla takhle.

Byla jsem neskutečně naivní a hloupá

Marek si mě od začátku hodně všímal. Pochopila jsem, že se mu líbím. Časem mi došlo, že je to pěkný proutník a své ženě zahýbá na každém kroku. Dodnes lituji, proč jsem byla tak hloupá a nechala se svést. Marek je o dvacet let starší než já, dominantní, charismatický. Trvalo mu asi jen tři týdny, než mě svedl. Na večírku jsme spolu dokonce i tancovali a vyměnili si kontakty. Všechno uhrál na to, že by mi ve firmě mohl zařídit brigádu, kterou bych mohla vykonávat i externě z Prahy, kde jsem studovala, a že se mám za ním stavit, abychom všechno domluvili. Začátkem ledna jsem za ním přišla do firmy, to mě rovnou vzal i na oběd. Jeho snaha mě dostat byla očividná a já se vůbec nebránila. Dost to mezi námi jiskřilo. Muži jako on mi zkrátka vždycky imponovali.

Když jsme se loučili, pozval mě sobotní výlet a tentokrát už se svými úmysly netajil. A já přijala. Sešli jsme se za tři dny a skončili spolu v posteli u něj na chatě v Krkonoších. Měl to dobře promyšlené, protože jak jsem zjistila, měl v kufru auta sbalené nějaké věci a u sebe i klíče od chaty. Všude bylo plno sněhu, byla to šílená romantika, na chatě zatopil v krbu a choval se jako gentleman. Sama jsem mu skočila do náruče. Přespali jsme a druhý den celé dopoledne strávili v posteli. Pak mě vzal na oběd a rozloučili jsme se. Říkala jsem mu, že v pondělí musím jet do školy na studentský byt a ještě se připravit na úterní zkoušku. Popřál mi hodně štěstí a rozloučili jsme se.

Skončilo to po třech měsících

Celou dobu jsme si psali. Samozřejmě jsem věděla, že je ženatý a má děti. Tvrdil mi, že se ženou jim to moc neklape a že mu jeho žena nerozumí. Byla jsem neskutečně naivní. Během ledna a února jsme se ještě párkrát viděli a vášnivě si spolu užili. Já jsem mu říkala, že antikoncepci neberu a jsem teď delší čas sama. On si vzal napoprvé kondom, ale ještě tu noc na chatě se při opakovaném sexu s nějakými kondomy neobtěžoval a ubezpečoval mě, že si dá pozor, že to moc dobře umí. Bohužel tohle se mu nepovedlo. Myslím totiž, že jsem musela otěhotnět právě tam. Je to šílené, ale je to tak.  A to, že jsem těhotná, jsem dlouho nevěděla.

Marek se choval ke mně vždy hezky, ale už po dvou měsících jeho zájem dost ochladl. Já už ostatně byla ve škole a viděli jsme se málo. Jednou v dubnu to prostě skončilo. Jen tak ze dne na den. Celou noc jsem probrečela. Prostě mi jen napsal, že manželka něco asi tuší a že se už nemůžeme vídat. Přestala jsem jíst a málo jsem spala. O svém těhotenství jsem se dozvěděla až na konci května po nervovém zhroucení, kdy jsem už jistě věděla, že Marek se ke mně nikdy nevrátí a ani to se mnou nikdy nemyslel vážně. Menstruaci jsem nikdy neměla pravidelnou a nepřišlo mi na tom nic divného. Navíc jsem byla celou dobu ve stresu, a to i ze školy.

Utajený porod byl jedinou volbou

Tehdy mi moc pomohla kamarádka, moje spolubydlící. Věděla jsem, že se musím sebrat a zvládnout zkoušky a v létě si budu moct aspoň trochu oddechnout a dát si do pořádku život. Termín porodu vycházel na půlku října. Bylo to pro mě ale neskutečně těžké období. Domů jsem skoro nejezdila. Na přerušení těhotenství bylo pozdě. Markovi jsem se nechtěla nijak mstít a rozbíjet mu rodinu. Byla to moje naivita a hloupost. Můj otec by ho zabil, navíc je to jeho šéf v práci, o kterou táta nemůže přijít, protože splácí hypotéku na dům. Nemohla jsem to doma říct. Zkrátka nemohla jsem to říct vůbec nikomu, u nás na malém městě by nastal poprask.

Podmínky utajeného porodu splňuji: jsem svobodná, mám v Praze, kde studuji, známou doktorku, mámu moji spolubydlící, která mi právě o této možnosti řekla a která mi to podepíše. Pak už jen stačí najít porodnici, zaplatit si pobyt a po porodu odejdu co nejdříve na zotavenou na byt. Bez dítěte. To půjde do kojeneckého ústavu. A já ho už nikdy neuvidím. Záznamy o tom, že jsem jeho matka budou existovat, ale budou utajené.

Doufám, že mi moje plány vyjdou

Svoje těhotenství jsem tajila do konce letního semestru. Vím, že na podzim nastoupím do školy prostě jen o trochu později než se dám do pořádku. Na univerzitě se nikdo nic nedozví a doma taky ne. Celé léto bych chtěla strávit v Praze a rodičům říct, že mám brigádu a nemůžu přijet. Budu pracovat z domu, ať si něco vydělám. Pak koncem léta jim třeba ještě oznámím, že jsem odjela s kamarádkou k moři. Poprvé v životě jim ale budu lhát…a není to vůbec příjemný pocit…

Na podzim pak našim řeknu, že už zase musím nastoupit do školy a přijedu až na Vánoce. To už bude všechno naprosto v pořádku. Věřím, že ano. Nevím sice, zda mi tento můj plán stoprocentně vyjde a zda necouvnu. Je to pro mě neskutečně těžké. Před rodiči se stydím a Marka nechci už nikdy vidět. To, že má někde dítě, se nikdy nedozví. Přerušila jsem s ním veškerý kontakt, ukončila brigádu u něj a smazala kontakt i naše společné fotky, kterých ostatně ani moc nebylo.

Táta má dobrou práci a finančně mě podporuje, navíc si přivydělávám psaním článků. Věřím, že to všechno zvládnu a je to pro mě velké poučení do budoucna. Těším se až dostuduji a otevřu si svoji praxi. A chlapi? Tak s těmi už nechci mít nic společného…

Poznámka redakce: jména osob v příběhu jsou anonymní a čtenářka nám příběh svěřila v šestém měsíci těhotenství.