Střídavá péče v jednom bytě je lepší. Děti potřebují bezpečí a řád

Dříve se děti svěřovaly výhradně do péče matky, samozřejmě pokud proti tomu nestál žádný závažný důvod. Otec utřel nos a nezbylo mu nic jiného než vídat děti o jednom víkendu v měsíci. Dnes je tomu rozhodně jinak. V módě je takzvaná střídavá péče, v níž se oba rodiče podílejí na výchově stejnou měrou. Ale bohužel ne současně. Je to pro děti skutečně výhra?

Výhody a nevýhody střídavé péče

Střídavá péče, o které po rozvodu manželství rozhoduje soud, spočívá ve střídavém pobytu dětí u obou rodičů. Ti se ve výchově a řádné péči starají v pravidelných intervalech, zpravidla jednoho či dvou týdnů. Pro děti to ale znamená, že žijí střídavě ve dvou domácnostech, mají dva pokojíčky, dvě postele a spoustu dalších věcí dvakrát.

Navíc pokud si jeden či oba z rodičů najdou nové životní partnery a zplodí s nimi další děti, potomek ve střídavé péči střídavě tráví čas i s dalšími sourozenci. To všechno neposkytuje zrovna příliš mnoho klidu, zázemí a bezpečí.

Asi nejhorší z možných situací je ta, kdy dítě přechází z jednoho prostředí do druhého a vyžaduje se po něm, aby se rychle adaptovalo. Navíc musí často poslouchat poznámky rodičů na adresu druhého rodiče, obzvláště pokud spolu nevycházejí zrovna nejlépe. Dítě ve střídavé péči je tak často nuceno čelit dvěma odlišným výchovných přístupům, odlišné rodinné situaci, a mnohdy i zcela rozdílnému materiálnímu zázemí.

Střídavá péče vychovává z dětí neurotiky

Zatímco jeden z rodičů si klidně může dovolit honosně vybavený dům a dítě má pro sebe prostorný pokoj, u druhého rodiče třeba sdílí pokoj společně se svým sourozencem v malém panelákovém bytě. Další problém může spočívat v chovu domácího mazlíčka. U jednoho rodiče má dítě například psa, kočku neb morče. Ale druhý rodič mu to třeba neumožňuje, ať už z důvodu alergie na zvířecí srst mladšího sourozence nebo kvůli nedostatku prostoru či chybějící zahrady.

Střídavá dítě tak pro dítě představuje obrovský stres a nutnost rychle se adaptovat na nové podmínky. Ve výsledku často dochází k neurotickému chování dětí, aniž by si rodiče uvědomovali skutečné příčiny. Uznejte sami, opravdu byste se chtěli každý týden stěhovat někam úplně jinam a žít dvojí život? To už pomalu zavání rozdvojením osobnosti…

Problémy dítěte se často neřeší a zanedbávají s tím, že dítě z toho vyroste. Pokud se objeví potíže ve škole, a ta upozorní na to, aby rodič situaci řešil, ideální je vyhledat dětského psychologa a celou záležitost probrat také s druhým rodičem. Pak by pochopitelně měla nastat nějaká náprava a snaha vyjít vstříc hlavně dítěti.

Střídavá péče vyhovuje hlavně mužům

Střídavá péče je z pohledu matky ústupkem, kdežto z pohledu otce dítěte lákavá výhoda. Táta tak může své dítě vídat mnohem častěji, a zároveň se může podílet na jeho výchově. Pro dítě střídavá péče ovšem žádné výhody nemá. Sice uvidí oba rodiče, ale bude vyrůstat v nekonečném chaosu a stresu.

Jako mnohem zajímavější, a pro děti stabilnější, varianta se jeví střídavá péče rodičů v jednom bytě. Je sice méně pohodlná pro rodiče, kteří tak budou pendlovat z jednoho bytu do druhého a nacházet pozůstatky přítomnosti rozvedeného partnera či jeho případné nové družky nebo druha, ale pro děti je to obrovská výhoda. A především na ně by rodiče měli myslet.

Dítě potřebuje stabilní prostředí

Psychologové se shodují v tom, že dítě potřebuje jednotné a stabilní prostředí. Také bezpečné zázemí a jeden svůj pokojíček jako útočiště. Pokud se rodiče spolu dokáží domluvit alespoň v základních věcech, je střídavá péče v jednom bytě snesitelná pro všechny zúčastněné. Nejlépe se to dá realizovat tehdy, když  se třeba rodiče prozatím nechtějí pouštět do zakládání nové rodiny či spolužití s novým partnerem, případně když žádného nemají. Ideální však je, když je prostředí uspořádáno především s ohledem na děti a střídající se rodiče jej vnímají pouze jako dočasné útočiště.

Z tohoto hlediska by asi bylo nejvýhodnější, kdyby každý rodič měl své vlastní zázemí. Za dětmi pak může jezdit pouze jako na hotel. Ovšem tato varianta je prakticky nereálná. Už kvůli vysokým finančním nárokům na udržování dvou bytů zároveň, respektive jednoho a půl bytu, pokud se na všem mají podílet oba partneři stejně. Dalo by se to také zařídit tak, aby ve společném bytě či domě, ve kterém vyrůstají děti, měli rozvedení rodiče každý svůj vlastní pokoj a nestřídali se tak v jedné ložnici.

Když se chce, všechno jde. I když se to zpočátku jeví jako neřešitelná situace, s ohledem na přání a požadavky dítěte je nakonec možné zvládnout cokoliv.