David Deutchman možná vypadá jako obyčejný dědeček. Jeho láskyplný pohled a laskavý úsměv ovšem dává tušit, že se o zcela obyčejného dědečka nejedná. Rozhodně byste do tohoto bývalého marketingového ředitele mezinárodní firmy na první pohled neřekli, jak smysluplné a bohulibé činnosti se dobrovolně věnuje.
Poté, co odešel z práce do důchodu v roce 2000, stal se pan Deutchman hostujícím lektorem na nejrůznějších univerzitách v Atlantě. Ale pořád měl pocit, že mu v životě něco chybí. Když se mu jednou přihodil úraz, který vyžadoval lékařské ošetření, cestou se rozhodl zastavit na dětském oddělení atlantské nemocnice pro děti a dorost. Velice to na něj zapůsobilo a rozhodl se zde nabídnout své služby jako dobrovolník.
Díky tomu, že měl učitelské zkušenosti, mohl pan Deutcher začít působit jako učitel v nemocniční škole pro dlouhodobě hospitalizované dětské pacienty. Po dvou srdceryvných zážitcích, které se mu přihodily během jeho praxe zde, konečně pochopil, čemu se chce v životě skutečně věnovat.
Nedomazlené děti. Co všechno může způsobit nedostatek něhy?
Mazlení dětí v nemocnici
Od té doby pan Deutchman dochází každý týden na jednotku intenzivní péče chovat a utěšovat ty nejmenší novorozence. Této činnosti se věnuje již dlouhých 12 let. Všichni jej zde znají jako dědečka z JIPky. Pan Deutchman chová miminka, jejichž rodiče s nimi nemohou z nejrůznějších důvodů být. Zahrnuje je láskou, kterou potřebují. Tato práce mu konečně dává smysl a vřele ji doporučuje každému, kdo má alespoň trochu času. Podle sester v nemocnici má navíc chování a kolíbání miminek pozitivní dopad na jejich zdraví.
