Petra se dočkala svého prvního vytouženého dítěte a opatrovala ho jako oko v hlavě. Až úzkostně střežila jeho spánek i v noci a nehnula se od miminka ani na krok. Ale takhle se to nedá dělat donekonečna. Přemohlo ji vyčerpání. Její přítel zrovna pracoval v zahraničí a byla často s dítětem sama. Jednou se stalo, že odběhla do koupelny a pětiměsíční Natálka zůstala sama na gauči. Petru by ani ve snu nenapadlo, že by se takhle malé miminko mohlo už samo z gauče skutálet. Pořádně se vyděsila, když uslyšela z pokoje řev…
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat
Zažila jsem pořádný šok a málem jsem zešílela. Musím se k něčemu přiznat. Spadlo mi dítě z postele na zem. Nikdy jsem si nemyslela, že to by se to mohlo stát zrovna mně. Stačila jen chvilka nepozornosti, když jsem byla v koupelně a bylo to. I když už mi není dvacet, je to přece jen moje první dítě. Ale moc jsem se na malou těšila, absolvovala jsem všechny kurzy a byla jsem maximálně pozorná k tomu, abych nic nezanedbala.
Pořád se snažím i sama před sebou zdůvodňovat a omlouvat své chování, protože myšlenka na to, že je to moje chyba a moje nedbalost, je pro mě zcela nepřekousnutelná. Když jsem malou našla ležet a vyloženě křičet na tvrdé podlaze poté, co spadla z gauče v obýváku, totálně jsem se vyděsila a zpanikařila jsem. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Kolem poskakoval můj pejsek, který se snažil malou olizovat, protože pochopil, že se něco stalo. Rychle jsem malou zvedla a přitiskla ji k sobě.
V hlavě mi bušila kladiva a před očima jsem měla šílené scénáře. Třeba to, že má otřes mozku, vnitřní krvácení, že mi umře a budu muset navždy žít s tím, že to byla moje vina. Že má ještě měkkou hlavičku a něco se jí tam stalo, praskla jí lebka a tak dále. Okamžitě jsem zvedla telefon a volala svému Jirkovi, který byl zrovna s kamionem v Itálii. To asi nebyl úplně nejlepší nápad, ale na nic jiného jsem se fakt nezmohla. Moc v klidu nebyl a řekl mi, ať radši zavolám záchranku, asi jsem mu tu situaci popsala hodně dramaticky.
Boule na hlavě po pádu. Co s ní a je vhodné ji zatlačit?
Zachránila mě kamarádka
Naštěstí zrovna u mě zazvonila kamarádka, co mi nesla zeleninu ze zahrádky, úplně jsem zapomněla na to, že se chtěla stavit. Víte, ona patří mezi ty ezo a bio matky. A fakt se jí podařilo mě aspoň trochu uklidnit. Vlastně i malou. Vzala malou do náruče a utěšila ji. Její názor byl ale takový, že děti padají neustále a obvykle se jim nic nestane. Že nemám vyšilovat a spíše malou pozorovat, kdyby náhodou něco. To mě ale nepřesvědčilo. Poprosila jsem ji, aby nás odvezla na pohotovost. Já sama bych asi nebyla schopná vůbec řídit auto. Pokrčila rameny a řekla, že teda jo, pokud na tom trvám. Cestou jsme se obě snažily o to, aby Natálka v autě neusnula, kdyby náhodou měla otřes mozku. Občas plakala, ale jinak vypadala už docela v pohodě.
Cestou jsem si musela vyslechnout další katastrofické scénáře, tentokrát z úst mé kamarádky Magdy. Bylo to něco o tom, že doktorům nemám věřit a že nás tam beztak budou držet až do zítřka a že si malou nechají na pozorování, i kdyby jí vůbec nic nebylo. Magdin malý syn Jakub prý takhle už spadl mockrát a vůbec nic se mu nestalo. No, jednou jsem dokonce byla u toho, ale to se nedá srovnávat. My jsme přesně viděly, jak spadl, navíc se jen překulil z malé výšky na hodně chlupatý koberec do pozice pasení koníčků a ještě se tomu smál. Tak jestli měla Magda na mysli takové pády, tak kvůli tomu by přece na pohotovost nikdo nejel. Ale jak ji znám, staly se asi i horší věci…a vím, že ona by jen tak na pohotovost nejela…
Prý bych měla víc odpočívat a udělat si čas pro sebe
Na pohotovosti nás přivítala kupodivu usměvavá lékařka. Malou prohlédla, posvítila jí do očí a hned mě uklidnila. Pro jistotu udělali rentgen a hned nás pustili domů. Magdě se viditelně ulevilo. Pospíchala už domů za svými dětmi a byla ráda, že se mi doma nebude muset postarat o mého jorkšíra, zatímco bych byla s Natálkou přes noc v nemocnici.
9 nebezpečí číhajících mezi pomůckami pro děti
Všechno ze mě spadlo a ještě cestou domů jsem se v autě úlevou rozplakala. Každopádně je to pro mě poučení pro příště, abych si dávala větší pozor.
Magda si ale přisadila a řekla mi, že bych si měla udělat i nějaký čas pro sebe a ne jen být pořád na všechno sama a ve stresu. Naštěstí se v sobotu vrací Jirka, takže ho pořádně zaúkoluji, abych si mohla trochu od malé oddechnout…
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na přání změněná.
