Opičí láska aneb když se to s mateřskou láskou trochu přežene

Mateřská láska je silný cit, který spojuje matku s dítětem na celý život. Pokud se to s ní ale přehání, může to narušit vývoj osobnosti dítěte a ovlivnit celý jeho další život včetně budoucího partnerského vztahu. Co stojí za přílišnou závislostí rodičů na dětech a proč nedokáží nechat své potomky vyletět z hnízda?

Opičí láska brání zdravému vývoji dítěte

Takzvaná opičí láska v podstatě nezná hranice. Mnohdy už dusí i malé dítě. Neumožňuje mu vyrůst, mít vlastní život. Neučí ho samostatnosti, naopak prohlubuje neustálou připoutanost k rodiči. Rodiče, kteří jsou zaslepeni opičí láskou, zejména to bývají osamělé matky, které veškerou svou pozornost upnou na dítě, nedokáží uvažovat racionálně a nechávají se ovládat svými emocemi. Často je ve hře strach z osamělosti a obava, že své milované dítě ztratí, až jednou vyroste.

Přehnaná láska také toleruje drobné poklesky dítěte, slepě věří tomu, že dítě má ty nejlepší vlastnosti na světě a neučí jej zodpovědnosti ani tomu, aby čelilo následkům svých činů. Matka se zároveň o své dítě natolik bojí, že jej nepustí z domu na krok, zakazuje mu běžné činnosti, aby se mu náhodou něco nestalo, anebo mu neumožňuje žít sociální život s kamarády, o kterých si myslí, že nejsou pro něj dost dobří. Takový život se pro dítě stává doslova peklem.

Nezdravá závislost na rodičích

Závislost rodičů na dětech podporuje závislost dětí na rodičích. Protože se z nich nestanou samostatné bytosti, které se dokážou postarat dost dobře samy o sebe, zůstávají závislé na svých rodičích. Závislé na jejich materiální pomoci, citové podpoře (nebo citovém vydírání), společném bydlení a podobně. Ideální, oboustranně prospěšné, ale i těžké, je, když dítě v těchto případech co nejdříve odejde z domu na studia, například už na střední škole, a poté začne bydlet samostatně. Dokázat se odtrhnout a zvládnout vše sám, a to i po finanční stránce, je o to náročnější, pokud dítě k žádné samostatnosti vedeno nebylo, a v podstatě si samo v širém světě vůbec nedokáže poradit.

Už malé děti příliš fixované na rodiče si nedokáží poradit v dětském kolektivu a mají málo tolik prospěšných sociálních vazeb. Časem mají i problém najít si životního partnera nebo partnerku. Často volí někoho, kdo jim připomíná rodiče v rámci jakési kompenzace rodičovské ztráty. Jednoduché to však není a dospělé dítě závislé na svém rodiči pak svého partnera neustále s rodičem srovnává, nebo jej kritizuje. Nakonec do hry vstoupí rodič, začne se páru vměšovat do vztahu, který se může posléze i rozpadnout.

Pozor na muže, kteří žijí s matkou

Takovým zářným příkladem může být dospělý muž žijící se svou stárnoucí osamělou matkou, takzvaný mamánek. Protože je pro něj pohodlné, že mu máma navaří, vypere a nemusí si platit byt jen sám pro sebe, zůstává i v dospělosti žít s ní, třebaže už je mu třicet nebo čtyřicet let. O to těžší pak je závislost přetnout a najít si ženu, když “maminka přece nemůže zůstat sama”. Ale najít si takovou slečnu, kterou bude matka, jež chce mít syna pouze pro sebe, respektovat, bývá často nadlidský úkol. A tak se snadno stane, že muž hledání vzdá, anebo se spokojí pouze s příležitostnými úlety oproti budování vážnějšího vztahu.

“Do Mirka jsem se zamilovala na první pohled. Byl milý, pozorný a hodný. To, že bydlí se svou maminkou mi nijak nevadilo, naopak jsem se po čase těšila, že ji poznám. Během našich schůzek mě ale začalo znepokojovat něco jiného. Mirek se často díval na hodinky, míval od své mámy časté telefonáty, pořád se choval jako malý kluk, který dělá něco zakázaného a čeká na něj doma výprask. Když mě nakonec s matkou seznámil, pochopila jsem, že ona na něm nezdravě visí a dosud kočíruje jeho život. Vůbec se mi to nelíbilo. Na mě se dívala jako na vetřelce a otevřeně kritizovala kde co, čímž ovlivňovala i Mirka, který mi nejednou vmetl, že jeho matka lépe vaří, nebo dělá věci tak a tak,” vypráví Daniela.

Buď já, anebo tvoje matka

“Tlačila jsem na Mirka, ať se ke mně nastěhuje, že může matku navštěvovat a občas jí pomáhat, když bude potřebovat. Vypadala v plné síle a ještě jí ani nebylo šedesát. Klidně by si mohla někoho najít, nebo třeba mít i přátele a své koníčky, ne jen čekat na to až její syn přijde z práce domů. Bohužel po několika pokusech to ztroskotalo. Zeptala jsem se Mirka, jestli se jeho máma ani netěší na vnoučata, ale on mi odpověděl, že jej má stále za malého kluka a mít vnoučata by znamenalo, že odejde a ona se stane babičkou, která je bude vídat stejně jenom občas. Bohužel jsem Mirkovi musela dát ultimátum, buďto jeho máma, anebo já…Hádejte, koho si vybral?” dodává Daniela.

Mirek si nevybral nikoho. Snažil se o to, aby všichni žili šťastně a spokojeně ve třech a nabídl své přítelkyni Daniele, aby se ona nastěhovala k němu a k jeho matce. To však Daniela rezolutně odmítla. Bylo zjevné, že vzájemná rivalita mezi oběma ženami by nedělala dobrotu a tchyně by svou novou snachu nepřijala.

Aby Mirek Danielu neztratil, rozhodl se pro radikální řešení. Protože toužil po vlastní rodině a dětech, táhlo mu na 35. rok života, Danielu miloval a nevěřil, že by si ještě někoho jiného časem v područí matky našel, rozhodl se od matky k Daniele odstěhovat. Jeho maminka to sice těžce nesla, ale časem sama uznala, že to bylo nejlepší řešení, začala chodit na keramiku a našla si nové kamarádky. Momentálně Mirek s Danielou čekají prvního potomka a snaží se mámě dohodit Danielina kolegu z práce.