Lada (45): Nejsem v přechodu, ale těhotná. Okolí si klepe na čelo

Lada je atraktivní pětačtyřicátnice, která je rozvedená a nemá stálého a stabilního životního partnera. Má ráda svoji náročnou práci a má také dvě odrostlé děti. Opravdu by nečekala, že by ještě mohla ve svém věku otěhotnět. Když nedostala menstruaci, vše přičítala svému věku a stresu z práce. Myslela si, že už je asi v přechodu…

Myslela jsem, že jsem v přechodu

Myslela jsem, že mi pomalu začíná přechod. Už nějakou dobu u mě probíhaly takové náznaky, změnil se mi cyklus a měla jsem menstruační problémy. Když jsem nedostala očekávanou menstruaci, nijak jsem to neřešila a vyčkala jsem následující dva týdny. Protože se ani potom nedostavila, napadlo mě, že jsem už prostě v přechodu. Měla jsem podivné nálady a cítila jsem se jinak. Na to, jak se cítí těhotná žena, jsem už dávno zapomněla. Viktorovi je devatenáct, Dianě jednadvacet. Oba studují vysokou školu a mají se dobře. Nenapadlo mě, že bych mohla být ve svém věku ještě těhotná!

Když jsem nemenstruovala ještě další týden, pro jistotu jsem se objednala na gynekologii, že tedy tu předčasnou menopauzu zkonzultujeme. Jaké bylo překvapení, když mi můj dlouholetý kamarád gynekolog oznámil, že jsem už v devátém týdnu těhotenství a ptal se mě, kdy jsem měla poslední menstruaci. To mi nedávalo smysl a vlastně jsem si vzpomněla, že moje poslední menstruace byla jen velmi krátká a slabá, což jsem už taky přičítala počínajícímu přechodu. A špatně od žaludku mi teda vůbec nebylo.

Tonda mi poblahopřál a hned jsme se domluvili, že si zajdeme večer sednout, já tedy ne na víno, ale nejspíše na čaj, a všechno probereme. Měla jsem štěstí, že gynekolog Tonda byl starý rodinný přítel, mohla jsem mu věřit a znala jsem se také s jeho ženou.

Těhotenství po čtyřicítce. Znáte všechna rizika?

Bojím se, co na to řekne rodina!

Byla jsem v poměrně dost prekérní situaci. Tonda mi vysvětlil jaké mám možnosti a sám mi doporučil vzhledem k věku a možným rizikům přerušit těhotenství. Děsila jsem se toho, co na to řeknou moje děti a mí rodiče, vlastně celá rodina, mí kolegové a podřízení v práci. Prostě celé moje okolí! Nechtěla jsem, aby si klepali na čelo! Ale ono to tak bohužel i dopadlo. Tondova nenechavá manželka Soňa to o pár dní později nechtěně pustila dál, když se podřekla, a tak se všechno rozkřiklo ještě dříve, než jsem se vůbec sama stačila rozhodnout. Nijak jí to nezazlívám, dozvěděla se to v podstatě jen moje nejbližší rodina poté, co to Soňa řekla mojí sestře, protože si myslela, že ona už to dávno ví.

A je to nakonec dobře, protože jsem se to svým nejbližším bála říct a vím, že teď na to rozhodování aspoň nejsem sama. Bohužel té podpory pro to nechat si dítě moc nemám, protože mi rodiče i sestra radí, abych do toho už nešla. Pokud by vůbec všechno dobře dopadlo, když moje dítě oslaví osmnácté narozeniny, bude mi čtyřiašedesát let! Důvodů by tedy bylo dost: nejsem perfektně zdravá, mám už ve svém věku nějaké chronické zdravotní problémy, mám náročnou práci a je zapotřebí, abych stoprocentně fungovala a hlavně – budu na to všechno sama! Své dítě jsem totiž počala se svým podřízeným z práce, který je ženatý.

Překvapivě mě podržely moje děti. Myslela jsem, že právě ony si budou klepat na čelo nejvíc a řeknou mi, ať si uvědomím, že jsem stará. Místo toho mi řekly, že ať už se rozhodnu jakkoliv, tak mi samozřejmě budou pomáhat. A prý že škoda, že se nebudu vdávat. Moje děti totiž doufaly, že jsem si po těch letech od rozvodu už konečně někoho našla! Jejich otec dávno žije s partnerkou a dokonce spolu mají dítě…

Strávili jsme spolu jedinou noc

S Ondrou se známe už dlouho a dost si rozumíme, na večírku odpadly zábrany a později jsme u mě doma strávili velmi vášnivou noc. On je ale ženatý! I když mi dával najevo city a chtěl ve vztahu pokračovat, rezolutně jsem to zamítla. Nejen kvůli jeho ženy, ale ani v práci by to nebylo nejvhodnější. Náš vztah zůstal ryze pracovní a dál nepokračoval. Strávili jsme spolu jedinou noc. Obvykle se tak nechovám, ale upřímně řečeno: dlouho jsem neměla muže a žiju sama. A o osm let mladší Ondra mě naprosto okouzlil, to musím uznat…

Dlouho jsem nad tím vším přemýšlela. Určitě bych měla zvážit, jestli o dítěti vůbec řeknu Ondrovi. On sice se ženou děti ještě nemá a třeba by byl rád, ale kdyby se to dozvěděli v práci, byl by z toho akorát skandál. A to nikdo z nás nepotřebuje. Už to všechno je dost důvodů dítě nemít, natožpak ještě s faktem, že už mi bylo pětačtyřicet!

Nakonec jsem se ještě dozvěděla, že za těch posledních devět týdnů se Ondra odstěhoval od ženy, protože jim to už delší dobu nefungovalo a právě včera mě pozval na večeři v pátek po práci. Asi bych mu to měla říct…Ale ještě uvidím, jak se rozhodnu. Ještě si to všechno rozmyslím…

Biologické hodiny u žen a u mužů. V čem se liší?

Jak myslíte, že se Lada rozhodne?

A: Je hloupost nechat si ve 45 letech dítě už samo o sobě, natožpak když nemá stabilní vztah, není úplně zdravá, v práci je nenahraditelná a dvě děti už má.

B: Je to úplně poslední šance na to mít dítě, ať už to dopadne jakkoliv. Už i to, že je těhotná devět týdnů a nevěděla o tom, je znamení, že by si dítě měla nechat. A kdoví, třeba to ještě s tím Ondrou dají spolu dohromady…On by to jako otec každopádně měl vědět!

C: Reakce dětí je skvělá. I kdyby Ladě nevyšel vztah, mohla by to s pomocí celé rodiny i přátel zvládnout. Záleží stejně jen na tom, jestli to dítě sama chce bez ohledu na jakékoli okolnosti…

Poznámka redakce: jména čtenářky i dalších osob v jejím příběhu byla na požádání změněna!