Když dítě nechce k doktorovi: Jak zvládnout ošetření bez pláče?

Máte doma malého neposedu, se kterým je potřeba absolvovat odběry krve nebo třeba ošetření v zubařském křesle? Některé děti se velice bojí doktorského pláště a obzvláště zubaře. Co si budeme povídat, návštěvy zubaře se děsí i mnozí dospělí. Jak připravit dítě na vyšetření u lékaře tak, aby se to obešlo bez slz nebo hysterických scén a případného traumatu?

Kdy jít s dítětem poprvé k zubaři?

Někdy vůbec není jednoduché být rodičem a čelit dětskému období vzdoru i prvním opravdovým krizím, třeba při návštěvě zubního lékaře. Takový hysterický záchvat pláče a křiku tu může být hned, a vy obvykle vypadáte jako bezradný rodič, který své nepříčetné dítě nemá ani trochu pod kontrolou. Je to zkrátka jeden velký trapas pro rodiče. Ale to je zcela v pořádku a s tím se musí počítat. A hlavně – takovým situacím je potřeba hlavně umět předcházet. Existuje spousta možností, jak na návštěvu lékaře i zubaře své dítě dobře připravit.

Zatímco u pediatra se to zpravidla obejde bez problémů, s první návštěvou zubaře mohou nastat i první trable. Pokud řešíte otázku, kdy jít poprvé s dítětem k zubaři, mělo by to být ideálně tehdy, až bude mít všechny zuby. Není totiž dobré čekat na to, až bude mít i první problém. Pokud se se svým zubním lékařem seznámí zavčasu a opakovaně, zvykne si na něj a nebude se ošetření mléčných zoubků obávat. Při prvních návštěvách zubní lékař dítěti nemusí nic dělat. Když dítě nechce u zubaře otevřít pusu a je vystrašené, obvykle je to jen napoprvé, anebo po předchozích špatných zkušenostech. Sympatický a zkušený zubní lékař, který to s dětmi umí, by si měl s malým pacientem poradit v každé situaci. U náročnějších zákroků se někdy ale také používá premedikace či analgosedace.

Dítě se bojí injekce: Jak ho připravit na očkování či odběr krve?

A jak to vypadá u pediatra? Své miminko máte u dětského lékaře nahlášeno už od jeho narození, a pokud jste nezanedbala všechny kontroly a lékařské prohlídky, i případná očkování, dítě si s přibývajícím věkem usměvavou sestřičku, hodnou paní doktorku nebo hračky, či ostatní děti v čekárně, dobře zapamatuje. Pokud je dítě nemocné, kromě běžné, a zpravidla i nenáročné, prohlídky dostane jen recept na léky, které pak doma užívá už pod vaší kontrolou – a s jistě velmi dobrou motivací.

Horší jsou však už situace, kdy je dítě nuceno čelit svému strachu z injekcí – v případě očkování nebo odběru krve. Před vrtáním nebo trháním zoubků je také někdy potřeba dítěti píchnout anestezii, takže ani u zubaře se jehlám nevyhnete. Některé děti mají panickou hrůzu z jehel, a samozřejmě ani pohled na krev jim žádné pozitivní emoce nepřináší. V těchto případech je vždy nutné dítě na tyto procedury dobře připravit a pozitivně jej motivovat. Ne vždy to však funguje, jakmile u dítěte nastane panika, neuděláte vůbec nic.

Někteří lékaři doporučují utlumit dítě před takovým zákrokem sedativy a léky běžně používanými proti křečím. Je na zvážení každého rodiče, zda nechá své dítě před plánovaným a potřebným odběrem krve, či jiným zákrokem, utlumit léky, anebo jej zvládne relativně uklidnit i bez nich. Nejhorším traumatizujícím zážitkem, na který dítě obvykle po celý svůj život nezapomene a často si z něj nese i následky až do dospělosti, je násilné provedení lékařského úkonu za pomocí pevného držení a znehybnění dítěte sestřičkou a rodičem, případně více lidmi. Tohle stačí zažít jednou a znovu dítě k lékaři nedostanete. Děti si vybavují své vzpomínky od tří let, o to je však horší, pokud před třetím rokem u dítěte vznikne nějaké trauma.

Jak s dětmi zvládnout zubaře a ošetření u pediatra?

Ideální je, když necháte své dítě si doma hrát na doktory, důležitě chodit s dětským lékařským kufříkem a píchat injekce panenkám a plyšovým zvířátkům. Určitě tedy ne domácím mazlíčkům či mladším sourozencům. Dítě by mělo znát pravdu a vědět, co přesně takové ošetření obnáší a s jakými nástroji bude lékař, či zubní lékař, pracovat. Ať už se bude jednat o injekční stříkačku, stetoskop, nebo zubařskou vrtačku.

Dětem se nemá lhát. Je třeba jim říct pravdu, ne je mystifikovat a odvádět jejich pozornost, aby je vzápětí lékař podvodem atakoval s injekcí či jiným lékařským nástrojem. Dítě už od nejútlejšího věku všechno vnímá a dokáže rozlišovat jasné signály i nálady ze svého okolí. Pokud bude rodič nervózní, dítě to jasně vycítí. Jestliže chcete své dítě pozitivně motivovat a nepřejete si žádné scény u lékaře, řekněte dítěti s ohledem na jeho věk pravdu a pohovořte s ním i o svých obavách.

Jak vytrhnout velrybě stoličku

Pokud jste před dítětem v minulosti mluvili o lékařích a lékařském ošetření vždy v pozitivním významu a vy sami se zubaře nebojíte, tento vliv vám prokáže dobrou službu, než by tomu bylo ve zcela opačném případě. Děti potřebují pocit jistoty a bezpečí, vědět, co je přesně bude čekat. Je nutné, abyste jako rodiče byli se svým potomkem v ordinaci a poskytli mu maximální psychickou a emoční podporu. Dávejte si velký pozor na systém trestů a odměn. Řada rodičů to takto praktikuje, ale do budoucna to není zrovna nejlepší výchovný vliv – něco za něco. “Když budeš hodný a necháš si od pana doktora vytrhnout zoubek, koupím ti ….” a podobně. Dítě však určitě může po absolvování prohlídky či ošetření dostat nějakou drobnost, ostatně i v ordinaci pediatra děti vždy dostávají nějaký obrázek nebo třeba dokonce i bonbón v podobě hroznového cukru s vitamínem C.

Pro děti také existují různé motivační pohádky a videa nebo poučné obrázkové knížky. Svou pozitivní zkušenost s návštěvou zubního lékaře nám svěřila maminka Jana:

“Já myslím, že je to hodně o přístupu zubaře. Našemu synkovi měli trhat stoličku, vysvětlovali jsme mu to snad tisíckrát, co se bude dít, bál se a nechtěl. Nakonec vstoupil do ordinace a přístup lékaře ho přesvědčil o tom, že se nemusí ničeho bát. Zubař mu ukázal, a dokonce dal do ruky, nástroje, které bude používat, vysvětloval mu, co na co je a co se s tím dělá. Synek si to sám zkoušel na nějaké maketě. Strávil v té ordinaci teda dost času, ale zákrok proběhl bez problémů. Manžel měl synka na klíně během celého procesu a byli domluvení s doktorem, že když ho bude něco bolet nebo cokoliv, tak stiskne tátovi ruku a bude přestávka. Fungovalo to perfektně.”