Kamevéda: Kontroverzní film Každá minuta života motivuje i šokuje zároveň

Na MFF v Karlových Varech byl uveřejněn dokumentární film Eriky Hníkové s názvem Každá minuta života, který přibližuje život čtyřletého chlapce Miška vychovávaného svými rodiči podle filozofie Kamevédy. Co od takového filmu čekat? Každopádně je to kontroverzní snímek, který vzbuzuje mnohé ohlasy, a to nejen pozitivní reakce, ale především kritiku zmíněné výchovné metody. Co je to vlastně Kamevéda a jakým způsobem podle ní vychovávají rodiče své děti? Chtěli byste sami podle této metody žít?

Touha po dokonalosti, nebo nenaplněné ambice rodičů?

Zkuste si představit, že nemáte žádné dětství. Že je váš život tvrdý výcvik, v němž je každá minuta vašeho života přesně naplánovaná. Že máte před sebou velmi důležitý a celoživotní úkol, a sice být nejlepší v konkrétním oboru. Že budete moci naplno projevit svůj talent a dosáhnout maximálních možných výsledků. Že máte plnou podporu svých rodičů v tom, co děláte. Ale může si malé dítě vůbec uvědomovat nějaké vysoké cíle, zvládat plnou zátěž, množství kroužků a pravidelný trénink? Nejedná se třeba jen o přehnanou touhu po dokonalosti nebo nenaplněné ambice rodičů?

Rodiče čtyřletého Miška se svému dítěti sice věnují naplno, ale také mu naplánovali každou minutu jeho času. Spějí k tomu, aby se z jejich syna stal „dokonalý” člověk a vrcholový sportovec. Chlapec tak nemá možnost dělat si to, co by sám chtěl, anebo nedělat alespoň na chvíli vůbec nic. Jeho rodiče vycházejí z metod takzvané Kamevédy, kterou v roce 1996 založil JUDr. Pavel Vácha, který podle ní vychoval svého syna – úspěšného hokejistu v NHL.

Pohybové aktivity pro děti. Jaký sport je nejvhodnější a na co si dát pozor?

Co je Kamevéda a co od ní můžeme čekat?

Kamevéda je filozofie a způsob rodinné výchovy založené na Komplexní Multirozvojové Výchově Dětí – odtud zkratka KMVD čili Kamevéda. Tento směr má svůj webový portál a klub, v roce 2016 vznikl spolek a v roce 2019 Univerzita rodičovství Kamevéda. O Kamevédě také vyšly knihy, například Jak vychovat šampiona (2013), Strategie úspěšné výchovy (2016) nebo Správné dítě – Cesta za hvězdami Kamevédy (2016). V roce 2021 vychází další kniha Základní principy Kamevédy.

Co je pro Kamevédu typické? Výchova dítěte je totiž postavena na komplexním a všestranném rozvoji, který vede k silné odolnosti, rozšíření schopností dítěte, k vybudování silné imunity a pevného zdraví a zvládnutí jak velké intelektuální zátěže, tak praktických dovedností, mnoha druhů sportu a podobně. Dítě je vedeno a směřováno již od kolébky zábavnou formou k učení všeho nového. Patří zde i učení cizích jazyků, například na malého Miška, se kterým se můžete setkat v dokumentu Eriky Hníkové, mluví jeho matka odmalička německy.

Každá minuta života: Každá minuta štěstí, nebo každá minuta pekla?

Film Každá minuta života společnosti Endorfilm pod taktovkou režisérky Eriky Hníkové a v produkci Jiřího Konečného momentálně můžete vidět v kinech. Premiéru měl na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde také získal zvláštní ocenění poroty. Autorka Erika Hníková si vybírá kontroverzní celospolečenská, mnohdy ryze ženská, témata, například Ženy pro měny z roku 2004 o ideálu ženské krásy a touhách mnoha žen jej dosáhnout nebo Pět zrození o praktikách v jedné porodnici.

Film Každá Minuta života vzbuzuje mnohé otázky a emoce. Na jednu stranu je potřeba velmi ocenit jak moc se rodiče oproti jiným rodičům věnují svému dítěti, které má tímto způsobem a s velmi pozitivní motivací nakročeno k velkým životním úspěchům, slávě, bohatství a splnění mnoha snů. Na druhou stranu vyvstávají otázky, zdali ty sny nejsou jen nenaplněné ambice rodičů a dítě není pouhým otrokem a strojem bez vlastní vůle procházející tvrdým výcvikem a drilem jako mladý Gerald Zaklínač, jenž má před sebou těžký životní úkol, který si vlastně sám nevybral.

Film Každá minuta života, cenění a kritika

„Po celou dobu natáčení jsem nevěděla, jestli ten způsob jak vychovávají Miška je správně nebo špatně. Hanuliakovi na Miška nevyvíjejí nikdy přímý tlak, což je hodně důležité. Tu ambivalentnost – fascinuje mě to, zároveň mi to přijde hrůzné – jsem se snažila zobrazit i ve filmu,” říká režisérka Erika Hníková. Čtyřletý chlapec ještě nechodí do školy, ale už se učí anglicky a německy, hraje na bicí a na piano, chodí na zpěv, každý den trénuje sportovní aktivity, dělá shyby…

Tento výchovný přístup je viditelně radikální, extrémní. Pokud dítě vykazuje nadprůměrné nadání a bude odmalička rozvíjet konkrétní oblasti, pro které má talent, je to vlastně něco zcela jiného než neohraničená touha rodičů po dokonalosti svého dítěte a obrovský tlak na výkon, který může být na průměrně dispozičně vybavené dítě ze strany rodičů vyvíjen.

Strach ze selhání a snaha vyhovět rodičům za každou cenu, aby tak dítě neztratilo jejich lásku a zájem, může z dítěte do budoucna nevychovat jen šampiona, ale také mu způsobit mnohé psychické problémy. Ze strany kritiky se ozývají především ohlasy tento způsob výchovy, nikoli na samotný film, který je bezesporu tematicky velkým přínosem a nutí člověka k zamyšlení.