Jarka (44): Sestra učí své děti doma. Bojím se, že na střední neuspějí

Jarčina sestra Magda má své děti v domácím vzdělávání. Pod záštitou jedné základní školy může doma učit své děti, protože splňuje stanovené podmínky. Děti tak chodí jenom na přezkoušení na konci každého pololetí. Starší Jakub už nastoupil na druhý stupeň, mladší Amálka je ve třetí třídě. Jarka si ale myslí, že tohle není nejlepší způsob, jak připravit děti na střední školu, univerzitu a budoucí zaměstnání. S domácí výukou nesouhlasí ani prarodiče dětí, ale nezbývá jim nic jiného, než počínání své dcery respektovat.

Moje sestra musí mít vždycky něco extra

Moje sestra byla vždycky snílek. Svérázná podivínka. To má po otci. Ten si taky vždycky dělal, co chtěl a máma se mohla přetrhnout, aby nás všechny dobře vychovala. Magda už na vysoké začala se zdravým životním stylem, napřed to byla makrobiotika, pak vitariánství, nakonec pak zůstala u veganství. Začala vymetat různé ezoterické semináře, u ní doma byste nenašli nic, co by nebylo ekologické, dětem dává jenom biopotraviny a taky si usmyslela, že tradiční školský systém pro ně prostě nebude to pravé ořechové. Tomu ještě samozřejmě předcházel i pokus porodit své druhé dítě, Amálku, doma. Naštěstí jí to zhatil její manžel, který když viděl, že jde do tuhého, rychle zavolal sanitku.

S jejím počínáním nesouhlasí ani naši rodiče, dokonce i otec, u kterého bych zrovna tohle nečekala. Máma je z Magdy nešťastná úplně, především z toho, že děti nechodí do školy. Bojí se, co z nich jednou bude.

Její muž s ní akorát trpí, se mnou se shodne na všem

Její manžel Láďa je opravdu skvělý muž. Vždycky se mi líbil. Někdy se přiznám, že myslím na to, že by se měl se mnou líp a že si ho sestra patřičně neváží. Všechno si doma prosadila. Přitom Láďa je úplně z jiného těsta. Vím to. Protože si rozumíme. Je to neskutečně hodný a tolerantní člověk. Respektuje všechno, s čím Magda přišla a co si prosadila. Trpělivě snáší i to, že se Magda rozhodla své děti učit doma. Začalo to tím, že je dala do lesní školky, aby byly na čerstvém vzduchu a v přírodě. A taky proto, že je nemá naočkované a do normální školky jí je nechtěli vzít. I v tomhle jsme se s Láďou shodli, že to není asi úplně ideální a že by děti měly mít aspoň nejnutnější očkování.

Láďa mi jednou řekl, že Magda je úplně příšerná, sobecká a v mnoha věcech snadno ovlivnitelná a zaťatá. Někdo přijde s tím, že viděl UFO a ona už tomu bude slepě věřit. A když se pro něco rozhodne, nic už nemůže její názor vyvrátit. Ale on ji prostě miluje. A trpělivě zkouší, co všechno s ní vydrží. Takže nenaočkované děti, které chodily do lesní školky, kde byly akorát pořád špinavé a nemocné, protože pobíhaly v dešti, blátě venku na chladném povětří v každé roční době, teď lenoší doma u mobilů a televize, místo aby chodily normálně do školy. Nesčetněkrát jsem sestře říkala, že děti potřebují kolektiv a režim. A že jí je někdy pohlídám. Sama děti nemám a jsem rozvedená, vztah mi bohužel nevyšel.

Argumenty sestry opravdu nechápu

Sestra se se mnou nechce hádat. Má mě ráda. Vždyť já ji přece taky. Ale poslední dobou se už na to nemůžu dívat. Když jsme třeba zašly na kafe a stočila se řeč na toto téma, raději odešla, než abychom se pohádaly. Už dříve se mi snažila vysvětlovat, jak se věci mají, prý mám zkreslené představy. A zásobovala mě svými argumenty, kterým jsem ale zase až tak moc nerozuměla.

Uváděla mi, že chce pro své děti jen to nejlepší. Že se učí doma pomalu ve svém tempu a není důvod k tomu, aby musely slepě poslouchat učitelku a přizpůsobovat se zcela nevyhovujícímu režimu. Taky je to prý lepší v tom, že ve školním kolektivu by byly pořád nemocné a tahaly domů od dětí bacily. Posledním argumentem bylo, že ona, Magda, může svým dětem uvařit zdravé jídlo, aby se nemusely stravovat ve školní jídelně a jíst ty jejich nezdravé blafy. Navíc děti doma vede k práci a povinnostem v domácnosti.

Nakonec si přece může dovolit zůstat s dětmi převážně doma a dohlížet na jejich vzdělávání, protože má sama magisterský vysokoškolský titul. No ano, to je pravda, každý si tohle dovolit nemůže, spousta žen totiž musí chodit do zaměstnání, protože nemají bohatého a schopného manžela, který by všechno obstaral. Ona si prostě myslí, že ze mě mluví jen závist.

Jsem zvědavá, jak děti zvládnou střední školu

Magda si ale vůbec neuvědomuje, jak bude pro děti těžké nastoupit na střední školu poté, co celý svůj dosavadní život strávily doma nebo maximálně někde na kroužku, kterých naštěstí nemají zrovna málo. I střední škola obnáší kolektiv, ve kterém je potřeba obstát. Obnáší určitý režim a pravidla školy, které je třeba dodržovat. Jsou tam poměrně vysoké nároky na vzdělání a výkony dětí, které zúročí všechno to, co se naučily na základní škole, ne jen tak halabala doma.

No, každopádně uvidíme časem, kdo měl pravdu. Nikdo Magdiny děti neučí tomu, že se musí umět přizpůsobit, respektovat a tolerovat druhé, spolupracovat, na druhou stranu se i prosadit mezi ostatními a uspět v kolektivu. Nehledě na jejich mizerné znalosti, které vůbec neodpovídají úrovni toho, co děti skutečně probírají ve školách. Toho jsem byla už několikrát svědkem.

Já už se sestře do výchovy jejich dětí plést nemohu. Uvědomuji si, že sama děti nemám a momentálně nemám ani muže. Nechci si rozházet vztah se sestrou, která mi už jednou vmetla, že se mám starat raději o vlastní život. Ona si totiž myslí, že žárlím, závidím jí jejího muže Láďu i děti a že se pletu do jejich výchovy proto, abych se cítila užitečná, když sama žádné děti nemám. Tak jsem se raději stáhla, ale bohužel náš vzájemný vztah se sestrou poněkud ochladl…

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněná.