Erika (35): Švagrová porodila své dítě v autě. Pomáhala jí osmiletá dcera

Miminko si někdy přijde na svět v době, kdy to nejméně čekáme a kdy se nám to nejméně hodí. I když Eričina švagrová už svou druhou dcerku porodila poměrně rychle, ve třetím těhotenství ji však ani nenapadlo, že by její další holčička přišla na svět o týden dříve a ještě ke všemu v autě za asistence své nejstarší, osmileté, dcerky. Tento příběh nám povyprávěla Erika, jejíž jméno i ostatní jména osob v příběhu jsme pro zachování anonymity změnili.

První porod trval dlouho, další až příliš rychle

Se souhlasem své švagrové Aničky bych ráda povyprávěla její porodní příběh, který byl opravdu velmi dobrodružný. Za asistence své osmileté dcery Viktorie porodila v autě na lesní cestě svou třetí dcerku, kterou pojmenovala velmi zvláštně a netradičně, říkejme jí třeba Berenika. Se švagrovou mám moc hezký vztah, i když je pravda, že zprvu naši rodiče bratrovi tuto příliš výstřední a alternativně žijící dívku úplně neschvalovali. Brácha se však hodně zamiloval a s nesmírnou radostí si Aničku vzal. Ihned po svatbě otěhotněla a v porodnici se jim za poněkud dramatických okolností narodila první dcerka Viktorie. Švagrová si to těžce brala, měla v hlavě alternativní porody a vyčítala si, že všechno nešlo úplně podle jejího plánu. Ale co si budeme povídat, obzvláště první porody trvají dlouho a někdy jsou prostě komplikované.

Všechno ale nakonec dobře dopadlo a narodila se zdravá dcerka. To bylo před osmi lety. Švagrové bylo tehdy pětadvacet, bráchovi třicet. Milovali se k zbláznění a plánovali další děti. Můj bratr si tentokrát přál syna. Jako druhá se jim po třech letech narodila další dcerka, Josefína, která přišla na svět v porodním domě a příjemném, bezpečném alternativním prostředí. I když Anička neustále mluvila o tom, že chce rodit doma podle svých pravidel, brácha ji přemluvil, ať neriskuje, když první porod byl rizikový a ať si vybere nějaké příjemné místo, kde se bude cítit dobře. Společně jezdili po celé republice a vybírali místo, které bude pro narození Josefínky jako stvořené. A našli. Holčička přišla na svět lehce a rychle po termínu, všechno proběhlo úplně v pořádku a Anička byla relativně spokojená.

Švagrová uvažovala o domácím porodu

Nacházeli se však daleko od domova, chyběla jí Viktorka a brácha musel brzy do práce. Anička se i přes veškerý komfort necítila v porodnici dobře a podepsala brzy revers, aby mohla s miminkem odjet domů. Brácha byl nakonec rád, že má zdravou dcerku, i když si přál syna. Těšil se, že potřetí to už určitě bude kluk.

Třetí těhotenství nebylo pro Aničku úplně pohodové, ale zvládla ho skvěle. Zpočátku trpěla nevolnostmi až do pátého měsíce, všichni se těšili, že bude mít kluka. Pak už se všechno stabilizovalo a to by nebyla Anička, kdyby aktivně neřádila až do devátého měsíce. S porodem nespěchala, myslela si, že bude opět přenášet. Navíc nechtěla jezdit někam přes půl republiky a rozhodla se rodit doma. I když s tím můj brácha nesouhlasil, ona si tentokrát postavila hlavu, domluvila si porodní asistentku a chtěla to aspoň zkusit.

Bála se, že domů už nedojedou

Asi týden před porodem jela s osmiletou Viktorkou autem od babičky, naší mámy, kde nechala na hlídání svou mladší dcerku, které bylo teď nedávno pět let. Anička ji vozila do lesní školky, ale Josefka onemocněla a počasí už bylo zrádné, proto ji švagrová nechtěla nechávat ve školce. Bylo krásné podzimní nedělní odpoledne. Po extrémně teplé sobotě už bylo o dost chladněji a měnilo se počasí. A zrovna byl i úplněk, devátého října. Brácha zůstal doma a chystal dřevo na zimu. Z ničeho nic ucítila Anička porodní bolesti a očekávala, že bez problémů dojede domů. Bohužel bolesti se rychle stupňovaly a Anička začala propadat panice. Dostala obavu, že domů už nedojedou.

Zastavila tedy na jedné příjezdové lesní cestě a zavolala manželovi, aby pro ni urychleně přijel, že už to neuřídí. Doufala, že ji odveze domů, postará se o Viktorku a ona si doma v klidu porodí. Hned potom zavolala své porodní asistence, kterou si nechala na hlasitý odposlech. Do toho ale musela uklidňovat Viktorku, protože nechtěla holčičku vyděsit.

Stahy rychle zesilovaly, požádala o pomoc dceru

Mezitím Aničce odtekla voda a stahy rychle zesilovaly. Začala se obávat, že tentokrát to opravdu bude překotný porod. Vlezla si na zadní sedadlo, sklopila přední sedadla, skopla tenisky, stáhla si kalhotky a elasťáky a zůstala jen v teplých bavlněných šatech. Když nám to potom vyprávěla, trnuli jsme všichni napětím a chválili Viktorku, jak to všechno s maminkou zvládla. Anička si s dcerou nenuceně povídala a oznámila jí, že brzy přijde na svět miminko, ať se ničeho nebojí. Že to maminku trochu bolí, tak asi bude nahlas vzdychat, ale že to není zase tak hrozné.

Původně chtěla Viktorku poslat pěšky po cestě rovnou za nosem směrem k domovu, ale k tomu se neodhodlala. Uvědomila si, jaká je to hloupost. Už se stmívalo a domů to bylo ještě dobrých dvacet kilometrů přes několik obcí, to by stejně autem nedojela a kdyby řídila, riskovala by dopravní nehodu.

Přikryla si klín sukní, opřela se o zavřené dveře auta tak, aby dítě vyšlo na sedačku a nikam nespadlo, jednou nohou se zapřela o přední opěradlo a druhou o zadní okno nebo kde se dalo. Moc pohodlné to nebylo, ale co se dalo dělat. Aničce nařídila, aby si sedla dopředu na sklopené sedadlo řidiče, držela telefon a mluvila s porodní asistentkou. Ještě předtím měla pár důležitých úkolů: přinést z kufru čistou deku a lékárničku, dát mamince napít a hlídat, jestli nejede táta. Než stihl dorazit manžel, který měl od Aničky zakázáno volat rychlou záchrannou službu, byla Berenika na světě. Za pomoci instrukcí porodní asistentky a Viktorky, která byla neuvěřitelně statečná, přišla na svět zdravá holčička a všechno dobře dopadlo.

Naštvala se, že manžel zavolal sanitku

Brácha byl ale v panice a samozřejmě sanitku zavolal. Anička byla kvůli tomu naštvaná, ale nakonec si oddechla, protože tak aspoň měla jistotu, že je všechno zcela v pořádku. Hned druhý den podepsala reverz a odešla z porodnice s holčičkou domů. Brácha se mezitím postaral o Viktorku, odvezl ji rovnou k babičce. Druhý den do školy rozhodně nešla a brácha ještě v neděli pozdě večer přijel za Aničkou do porodnice na nadstandardní pokoj, kde společně s miminkem strávili noc.

I když to lékaři neradi viděli, druhý den po všech vyšetřeních a odběrech si Anička přála odejít domů. Brácha byl potřetí šťastným otcem a po takovém dobrodružství mu ani nevadilo, že nemá kluka. Anička si totiž na ultrazvuku nenechala zjistit pohlaví miminka a chtěli mít do poslední chvíle překvapení. A překvapení to tedy bylo ve všech ohledech! Právě minulý týden mi brácha řekl, že se těší na jejich čtvrté dítě, které třeba ještě za pár let přijde, a že doufá, že to konečně už bude kluk.