Máte doma dítě, které nezavře pusu? Máte pocit, že vaše dcera neustále mluví a mluví? Proč má vlastně dítě nutkavou potřebu něco neustále povídat? Je to vůbec normální, když dítě neustále mluví? A hlavně – co s tím?
Dítě neustále mluví
Dcera neustále mluví? Syn pořád něco vypráví? Co by za takové příliš upovídané dítě daly maminky, jejichž děti ne a ne promluvit. Přitom pro vás je to tak úmorné. Maminky, jejichž děti neustále hovoří, se cítí mnohdy zcela vyčerpaně. Musíte se přeci soustředit na tolik různých věcí, což je téměř nemožné, když vám někdo pořád něco hustí do hlavy. Občas kvůli tomu něco zapomenete, připálíte oběd nebo vás štve, že si nemůžete nikdy v klidu zatelefonovat. Je to vůbec normální? A co s tím? Jak dítě alespoň na chvíli utišit, aniž by se urazilo?
Když to nejde po dobrém, jde to po zlém..?
Ráno, jen co dítě vstane, už mu začne pusinka pracovat na plné obrátky. Vy na dítě chcete být pochopitelně co nejmilejší a nejpřívětivější, ale okolo oběda už vám začíná docházet trpělivost a u oběda již ztrácíte nervy. Dítě namísto toho, aby jedlo, neustále vypráví nějaké „nesmysly“, paroduje dětské písničky, zpívá si neustále dokola oblíbenou skladbu z pohádky nebo se vás po sté znovu vyptává na absurdní věci. Pokud je toho na vás už moc, je možné, že se na dítě rozkřičíte, ať už je konečně zticha. V tu chvíli se dítě buď urazí a není s ním řeč (no konečně…i když se teď cítíte provinile), začne brečet nebo se vztekat (moc jste si nepomohli), anebo prostě na chvíli ztichne, ale za pět minut začne nanovo.
Proč má dítě neustálou potřebu něco povídat?
Nejčastějším důvodem, proč dítě pořád něco vypráví, je přirozená potřeba cítit sounáležitost. Prostřednictvím komunikace se vám snaží dítě být neustále na blízku. Většinou takové povídání doprovází snaha o fyzický kontakt s vámi. Dítě vás objímá, pusinkuje, hladí, nutí vás, abyste se na něj dívala a věnovala veškerou svou pozornost jemu. Právě vaše pozornost, o tu zde jde nejvíc.
Poslouchej mě!
Když si uvědomíte, kolik denně děláte úkonů, při kterých si vlastně dítěte vůbec nevšímáte, nemůžete se mu divit, že se vaši pozornost snaží za každou cenu upoutat. Samozřejmě – uvařit musíte, vyprat a uklidit také, to je jasné. Pro takové tříleté, čtyřleté či pětileté dítě to ale pochopitelné není. Chce vás mít na sto procent. Nesnáší, když pochválíte někoho jiného (hned má pocit, že tím kleslo na ceně), žárlí (nejčastěji na sourozence) – to jsou další projevy frustrovaného ega takového dítěte. Není překvapením, že nejvíce se snaží vaši pozornost upoutat dítě, které bylo původně jedináček a teprve později se narodil sourozenec.
Chce získat vaši pozornost
Nejsnadněji si to můžete ověřit, když telefonujete s někým jiným. Dítě mluví o to hlasitěji, tahá vás za rukáv, skáče na vás na gauči nebo se vám dokonce snaží telefon odebrat. Takové chování už je ale přes čáru. Poté, co skončíte hovor, byste dítěti měli důrazně vysvětlit, že když se maminka baví s jiným dospělým nebo telefonuje, je maximálně důležité, aby jí neskákalo do řeči. Že ho máte moc rádi, ale takové chování se vám vůbec nelíbí.
Výchova versus soucit
Přes veškerou lásku je potřeba v některých situacích dát jasně najevo, co je přípustné a co nikoli. Pokud se začne vztekat, můžete prostě odejít a nechat ho tam kde je, dokud se nevyvzteká (pokud jste tedy doma…). Jinak je ovšem potřeba dávat mu za běžných okolností co nejvíce najevo, že ho máte opravdu rádi a moc si jeho přítomnosti vážíte. Pouze sebevědomé dítě, které si je vaší láskou naprosto jisté, bude na sebe upozorňovat postupně čím dál tím méně.
Sourozenecké konstelace. Jací jsou jedináčci, mladší sourozenci? A co nejstarší?
Mluví, protože je nadšené a zaujaté
Je potřeba odlišit, když normálně příliš ne moc mluvné dítě, najednou začne zaujatě vyprávět o knížce, o filmu, o zážitku, který prožilo. Nějaká emočně silná zkušenost v něm rezonuje a ono se chce ihned podělit o své zážitky. Buďte za takové okamžiky vděční a nechte si posté euforicky vyprávět, jak na letišti přistál největší airbus, o Else a ledovém království, jak do školky přijeli hasiči, protože houkal alarm atd.
Mluví, jak mu pusa narostla
Je také ovšem docela možné, zejména u holčiček, že se prostě narodily s přehnanou potřebou komunikace se svým okolím. Taková holčička je sangvinická, vyhledává společnost, o vše se zajímá a miluje kolektiv. Nejraději by trávila veškerý čas s kamarádkami a když je někdo na návštěvě, nemá potřebu pít, jíst, ani si odskočit na toaletu. A neustále něco povídá. Takové dítě na vás mluví jen do té doby, než si najde někoho jiného, s kým by interagovalo.
Bude to čím dál tím lepší
Ačkoli za tím nejčastěji stojí zmiňovaná snaha na sebe upozornit, vrozená potřeba komunikace a interakce s okolím či momentální zaujetí, vězte, že na vás bude do budoucna mluvit čím dál tím méně. Tím, jak bude mít více zájmů, kamarádů, společenských aktivit, bude mít dítě čím dál tím menší potřebu s vámi své pocity a zážitky sdílet. Snažte se být nyní co nejtrpělivější a co nejpřívětivější vůči jeho neustálému vyprávění. Ještě na to budete jednou s láskou vzpomínat, až se vám v pubertě zavře do pokoje a za celý den s vámi nepromluví ani slovo.
Rychlá pomoc
Pokud ale potřebujete někdy vypnout a švitořící děťátko nějak utišit, většinou stačí dát dítě do rukou nějakou kreativní činnost. Stačí modelína, papír a dětské nůžky (pokud tomu odpovídá věk), vysouvací lepidlo a výstřižky…nic složitého, něco, co zvládne chvíli patlat samo. Sice vám bude každou chvíli svůj výtvor chtít ukazovat, ale alespoň na chvíli zavře pusinku. Pokud toho máte opravdu dost, můžete si nasadit na uši bezdrátová sluchátka a pustit si nějakou pěknou hudbu. Když bude úplně nejhůř, vždy zabere pohádka v televizi nebo tabletu. To většinou dítě spolehlivě umlčí. Nebo zkuste doma pustit čtené pohádky (Spotify, Youtube, Audiotéka) – to je podnětnější, než sledování pohádky v televizi. Výborné jsou Radovany Radovánky od Zdeňka Svěráka, Pohádky Jitky Molavcové, Maxipes Fík, Mach a Šebestová atd. Pohádka dítě zaujme a namísto neustálého vyprávění, bude chtít poslouchat.
A co se osvědčilo vám, když dítě neustále mluví?
Ohodnoťte tento článek:
