Andrea (41): Sousedka dává svému dítěti jen semena, ovoce a zeleninu. Nedokážu se na to dívat

Když to někdo přehání se zdravou výživou a nějakými výživovými směry, je to čistě jeho soukromá věc. Jakmile už jde ale o děti, stává se předmětem diskuze, zda rodič může krmit dítě dle svého vlastního uvážení, ačkoliv pediatři a výživoví poradci doporučují něco zcela jiného. Říká se, že se má jíst všechno a jídelníček má být pestrý. A obzvláště to platí pro děti, které pestrou stravu a dostatek živin potřebují ke svému zdravému vývoji a růstu. Andrea se už nemůže dívat na to, jakým způsobem krmí své dítě její sousedka Blanka…

Sousedka má podobně staré dítě, nesouzníme ale ve všem

Blanka je moje sousedka, se kterou jsme se skamarádily až na mateřské. Dříve jsme se míjely a já se přistěhovala až nedávno, když jsem byla těhotná. Dítě jsem měla pozdě, ale byla jsem šťastná máma, které začal nový život. Dosud jsem jako podnikatelka byla zvyklá jenom pracovat. A protože jsme obě zjistily, že máme podobně staré děti, začaly jsme už v šestinedělí společně vyjíždět s kočárky a podnikat různé akce s dětmi. Ve všem úplně nesouzníme, ale i tak jsem ráda za sousedku, které se můžu s ledasčím svěřit nebo která mi občas pohlídá dítě. To samé samozřejmě platí i naopak.

A v čem nesouzníme? Ona je totiž hodně alternativní. Už v těhotenství řešila hodně ezoteriku a stravovala se ryze vegansky, což jsem já neschvalovala. Neříkám, když má někdo třeba silnou alergii na mléko nebo vajíčka, jako moje sestra, která musí dodržovat doživotní dietu. Blanka se však rozhodla dobrovolně, protože zabíjení a zneužívání zvířat považuje za velké zlo, mléko nám škodí a zahleňuje, vejce nepotřebujeme a tak dále. Preferuje pouze bio potraviny a má ekologickou domácnost. Prostě savo u ní doma nenajdete, ani obyčejný jar, myje si vlasy žitnou moukou a kopřivovým odvarem a maže se kokosovým olejem.

Po porodu chtěla zhubnout a tak svou stravu ještě omezila

Proto mě nepřekvapilo, když své dítě dlouho kojila a začala mu nabízet jenom samé, podle ní, zdravé věci. Protože v těhotenství překvapivě nabrala třicet kilo, nejspíše proto, že se cpala samými sacharidy, včetně velkého množství škrobových sušenek a veganských čokolád, rozhodla se, že se po porodu pročistí. Postupně přešla na vitariánskou stravu. Nechápala jsem, jak je možné, že se jí ještě tvoří mléko, ale dojila se ze všech sil. Ostatně s touto, jak já říkám dietou, začala asi až po půl roce.

Co všechno pak dávala svému dítěti přesně nevím, tvrdila mi, že stále plně kojí, a to jsem viděla i v době, kdy její chlapeček měl už dva roky. Já už v té době dala svoje dítě do školky, protože jednak bylo trochu starší, a jednak jsem už potřebovala jít do práce naplno, když mám vlastní firmu.

Říkala, že svoje dítě ve školce nenechá jíst koprovku nebo buchtičky s krémem

Od Blanky jsem ale tehdy slyšela, že její dítě půjde pouze do lesní školky, a to až nastane ten správný čas. A říkala, že ho nenechá jíst buchtičky s krémem a koprovou omáčku s hovězím. Pokaždé, co jsme byli na hřišti, krmila malého Bruna ovocem nebo zeleninou. Tehdy jsem si říkala, jak je fajn, že mu dává takové zdravé věci a sama si doma připravuje přesnídávky. Viděla jsem totiž, že většina matek je líná cokoliv v tomhle ohledu podnikat a že tyhle ženy neustále kupují různé kapsičky, které Blanka samozřejmě neuznávala. S tím s ní souhlasím, nejednou jsme se přesvědčily, že ovoce v kapsičce bylo plesnivé či jinak zkažené.

Možná si uvědomovala, že to není úplně v pořádku

No jo, jenomže její Bruno nebyl zrovna žádný cvalík. Byl to velmi drobný a štíhlý chlapeček malého vzrůstu, který vypadal o dost mladší. Postupem času jsem nikdy neviděla, že by mu dávala něco jiného. Prostě jen čerstvou zeleninu a ovoce různých druhů na sto způsobů, dokonce i nějaké klíčky. Viděla jsem ho hodně jíst ořechy a semínka, až jsem si říkala, jestli je to vhodné pro dítě, které ještě nemá ani tři roky. Chlapec je takový zvláštní a zdá se být hodně bystrý a upovídaný. Když jsem se jí na to přímo ptala, co mu dává, odpovídala trochu neurčitě. Možná si uvědomovala, že to není úplně v pořádku, ale časem jsem pochopila, že ona a její dítě jsou vitariáni.

Na Blance to její vitariánství bylo hodně vidět. Po porodu zhubla nejen třicet kilo, které nabrala, ale ještě dalších deset. Vypadá tak nějak žilnatě, má propadlé tváře a ostré lícní kosti, je hubená úplně, taková jakoby vyschlá, ale zdá se být neustále plná energie. Její chlapeček to samé. Vypadá podvyživené až je to zarážející, ale na druhou stranu se zdá, že mu nic nechybí podle jeho chování.

Pochybuji, že manželovi doma vaří maso

Více nedokážu posoudit, protože s nimi nežiju a nejsem s nimi každý den. A přijde mi nevhodné vyzvídat od jejího manžela, který ostatně moc nebývá doma. Myslím si, že je mu to jedno a že jejich životní styl nesdílí, pouze ho toleruje. On je spíše vyloženě takový byznysmen, ale pochybuji, že mu Blanka doma vaří maso. Do toho až tak nevidím, budu se jí na to muset někdy zeptat.

Každopádně nevím, co dělat s tím Brunem. Nemůžu Blance do jejího způsobu obživy a výchovy dítěte zasahovat, ale to, co provádí, se mi ani trochu nelíbí. Nemůžu se na to dívat, obzvláště od doby, kdy jsme byli společně venku a já dávala své dceři pribináčka. Bruno se díval takovým pohledem až mě to zabolelo. Je to dnes už tříletý kluk a mojí dceři budou čtyři. Pomalu se bojím, že se Blanka s námi přestane stýkat jen proto, aby Bruno neviděl, že jiné děti papají jiné věci. Ale ona se s tím bude muset konfrontovat a zejména taky on….upřímně je mi ho líto!

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na přání změněná.