Menu
MotherClub.cz
Příběhy mateřství

Irena (32): Moje matka mě neustále poučuje. Je mi už ale přes třicet!

Irena je sympatická třicátnice. Vystudovala vysokou školu a nastoupila jako učitelka na základní školu v místě svého bydliště. Je prozatím svobodná a bezdětná. A proto také dosud bydlí v domě svých rodičů. Každé soužití více generací však přináší svá úskalí. A také Irena má problémy: její matka se totiž neustále vměšuje do jejího života, poučuje, radí, kontroluje. V podstatě se chová stále stejně jako v době, když byla Irena malé dítě.

Matka mi neustále říká, co mám dělat

Už to doma nemůžu vydržet. Moje máma mě neustále poučuje, kontroluje a vychovává jako bych byla malá holka. Asi jí nedošlo, že už jsem dávno oslavila třicetiny a sama bych mohla mít rodinu. Však mi to taky nezapomíná neustále předhazovat. A spoustu dalších věcí taky. Jakmile je venku zima a změní se počasí, před odchodem do práce ráno slyším z kuchyně: „A dobře se obleč! Nezapomeň si čepici a rukavice!” Když se vracím z práce, ne že by se zeptala, jak jsem se měla a co se řešilo ve sborovně, místo toho na mě spustí: „Doufám, že jsi byla na obědě a nezapomněla si vzít polévku! Podívej se, jak jsi hubená!” Aby toho nebylo málo, kontroluje, co si oblékám do práce a když mám jen trochu větší výstřih, hned mě na to upozorní, že to není do školy vhodné a měla bych jít těm puberťačkám, co je učím, příkladem.

Když chci jít v pátek večer s kamarády na pivo, napřed se zatváří. Pak řekne, jestli už na to nejsem stará. Nakonec mi nezapomene připomenout, že mám být do půlnoci doma. A aby to nebylo příliš, tak dodá, že samozřejmě kvůli tomu, abych ji pak v noci nebudila. Když zase sedím o víkendu doma, přijde za mnou a spustí: „Proč si někam nezajdeš? Takhle si nikoho nenajdeš a zůstaneš na ocet! Měla bys chodit více mezi lidi, podívej se na Adélu (spolužačka ze základky), ta šla na obecní ples a příští rok už se vdávala!” A pořád něco. Obvykle mě poučuje ve stylu, co bych měla či neměla dělat. Týká se to v podstatě každé maličkosti mého života, například i toho, jakou používám zubní pastu.

Petra (44): Neodpustila jsem své sestře, že ona má děti a já ne

Otec mlčí a myslí si svoje

Radila mi i jak se chovat k dětem ve třídě. „Nesmíš se s nimi moc mazlit. To dříve nebývalo taková svoboda. Dneska ti klidně dítě řekne do očí, že jsi kráva nebo ještě něco horšího. Měla by sis sjednat ve třídě pořádek!” Tohle jsem měla okamžitě na stole, jakmile jsem musela dát jednomu chlapci ze sedmé třídy napomenutí za nevhodné chování. Jen reagoval nepřiměřeně na nečekanou písemku a zase nic tak hrozného se nestalo. Táta většinou jen mlčí a myslí si svoje. Několikrát se pokoušel mámě říct, aby mě nechala na pokoji, že jsem dospělá a můžu si jíst co chci, používat jakou chci zubní pastu a chodit si kam chci. Ale ona samozřejmě poučuje a komanduje i jeho.

Aspoň ve svém pokoji se cítím svobodná

Vždycky jsem to brala jako takovou její starostlivost. Vím, že by za nás dýchala, kdyby to bylo možné. A vím, že se vměšuje do života i sestře. Ta už dávno bydlí jinde, je vdaná a má děti. Máma si neodpustí komentovat stav její domácnosti při každé návštěvě, mluví jí do výchovy dětí, do toho, jak se má chovat k manželovi, málem i do jejich sexuálního života. Všechny tyto její rady jsou ale nevyžádané a všichni už toho mají dost. Několikrát jsme ji na to upozorňovali. Proto jsem taky usoudila, že i kdybych bydlela jinde, bylo by mnohem horší mít matku neustále na telefonu nebo s hrůzou očekávat každou návštěvu. Takhle to aspoň můžu všechno odrážet rovnou v její vlastní domácnosti. Já mám svůj pokoj a do toho ji nepouštím a zamykám si ho. Aspoň tam se cítím trochu svobodná.

Jsem velmi vstřícná, tolerantní a empatická. Děti ve třídě mě mají rády. Mají ode mě respekt, svobodu, mluvíme o všem narovinu. Ale vlastní matce říct, že už to přehání nějak nedokážu. Když se o to pokusím, ona se rozbrečí a cítí se ukřivděná. To sestra je jiné povahy. Ta nastavila mámě limity dávno a brzy odešla z domu. Teď když k ní máma přijede, tak se většinou jenom pohádají, protože sestra si to nenechá líbit. Máma se prostě na stará kolena změnit nedokáže. Navíc ona vůbec nechápe, co dělá špatně!

Andrea (45): Čekám až mi dorostou děti, abych mohla opustit manžela

Sestra mi řekla, ať se od rodičů odstěhuji

Nedávno mě sestra taktně upozornila na to, že bych se měla odstěhovat. Pokud chci vůbec žít vlastní život. Možná když máma zůstane úplně sama, pochopí, že už obě její dcery vylétly z hnízda a že už se prostě nemůže takhle vměšovat. Jenomže ono je to tady pro mě docela pohodlné. Máma o víkendu uvaří. I upeče. Peru si sama. Občas rodičům s něčím pomůžu v domě, na zahradě. Máme tady kočky, které mám ráda. A rodiče stárnou, už tolik všechno nezvládají. Pořád si říkám, že někdo s nimi zůstat musí.

„Výmluvy!” opřela se do mě sestra. „Jak si chceš někoho najít a založit rodinu? Chápu, že asi čekáš na to, až někoho potkáš a pokud to bude vážné, tak pak odejdeš. Ale co když se to jen tak nestane? Máš tady full servis a nemusíš se o nic starat, navíc máma tě neustále poučuje jako bys chodila do školy. Ale ty už nejsi ani žačka, ani studentka. Ty do té školy chodíš učit děti!”

Konečně jsem se odhodlala ke změně

Rozhodla jsem se promluvit si s mámou otevřeně. A hlavně velmi šetrně. Řekla jsem jí, že si hledám podnájem. Abych mohla žít svůj život a že bych byla ráda, aby respektovala, že jsem už dospělá. Samozřejmě jsem rodičům slíbila, že je budu často navštěvovat a kdyby cokoli potřebovali, můžou se na mě spolehnout. Táta byl rád. Řekl, že je dobře, že jsem to konečně udělala. Máma byla smutná, ale zdá se, že to pochopila. Když jsem druhý den ráno odcházela do školy a venku byla hotová chumelenice, začala zhurta: „Venku je strašné počasí, tak doufám, že…” zarazila se, „budeš mít i přesto pěkný den!” dodala tiše a s úsměvem…

 

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněna.

Ohodnoťte tento článek:
3,4
Právě čtete

Irena (32): Moje matka mě neustále poučuje. Je mi už ale přes třicet!