Hudební výchova na školách a další estetické výchovy či sport, mají význam. Proč by se neměly rušit?

Hudební výchova, výtvarná výchova, tělesná výchova, pracovní výchova a tak dále. Všichni je známe ze školy. Nejvíce nás bavily, pokud jsme měli nějaké besedy nebo další akce, většinou jsme je absolvovali místo těchto předmětů, které byly považovány za o mnoho méně důležité, než třeba český jazyk nebo matematika. Nyní se dokonce uvažuje o jejich zrušení. Proč by se tyto estetické, tělesné a umělecké výchovy neměly rušit a jaký mají význam ve vzdělávacích procesu nám prozradí poradenská pedagožka Mgr. Jana Lepková v našem rozhovoru.

Jak je to tedy s těmi výchovami a jaký mají význam ve vzdělávacím procesu?

Z dnešní doby známe, že když se třeba mají děti uvolnit na nějakou hodinu např. na besedu či exkurzi, často to „odnáší“ právě výchovné předměty. Obvykle je třeba posílit časové dotace hlavních a naukových předmětů na úkor těchto výchov. Také se nejméně řeší aprobovanost učitelů těchto předmětů, prakticky je může učit každý. To je ale opravdu škoda a výchovy si zaslouží mnohem větší pozornost, jako tomu třeba bylo v historii.

Například antická společnost si velmi cenila oblastí, které dnes ve výchovném procesu spadají do těchto zmiňovaných výchov. Jednalo se hlavně o dramatiku, básně a velký důraz se kladl na sport. Výtvarné umění náleželo pod řemeslo a čekalo déle, nežli došlo akademického uznání, o což se prosazoval v renesanci například florentský malíř Vasari. Příprava Platonova ideálního státníka také spočívala v oblastech jako byly hudba a gymnastika. S rozvojem školství nikdo nepochyboval o tom, že je nutné rozvíjet jedince komplexně, a to je znát v přístupech takřka všech reformních pedagogů: Montessori, Freinet, Steiner, u nás v takovém František Bakule aj.

Pedagogických vzorů tedy bylo v historii dost. Co všechny tyto estetické a sportovní výchovy spojuje?

Je nutno říci, že edukace v pravém slova smyslu je činnost jak vzdělávací, tak rozvojová a výchovná. Co však spojuje mj. estetické výchovné předměty, je právě rozvoj kreativity dětí. Kreativita má vztah k tzv. divergentnímu myšlení. Zatímco v konvergentním myšlení přistupujeme k problému tak, že hledáme jedno možné řešení, a to je také výsledkem a výstupem, v divergentním myšlení přistupujeme k problému tak, že můžeme najít více možných způsobů řešení.
Konvergentní myšlení může být užitečné tam, kde pracujeme s algoritmy, např. v programování, je častější také v matematice, v oblastech, kde platí nějaká pravidla. Pro umělecké obory je ale typičtější divergentní myšlení, schopnost přistupovat k tématu více způsoby, o jejich žádném výsledku ve finále snad nelze jasně říci, zda je „správný“, či „nesprávný“. Ve většině oborů i v životě je zapotřebí využívat většinou oba způsoby přemýšlení. Tak je tomu i v případě myšlení vědeckého, což při diskuzích připouštějí sami vědci, kteří využívají analytické a logické přístupy, stejně jako sílu představivosti a hledání cest více možností.

Kreativita s divergentním myšlením souvisí, není však jeho synonymem a je ve vztahu více k jedinečnosti a individualitě člověka. Např. u techniků předpokládáme spíše logický přístup (technik musí být zdatný v alometrických oblastech, neobejde se bez matematiky), ale často také využívá kreativitu jako např. i architekt. Estetické předměty, zej. výtvarnou výchovu tedy spatřuji jako ideální nástroj rozvoje právě kreativního myšlení.

Kreativita je nesmírně důležitá, člověk ji vlastně může využívat ve všech oblastech svého života…

Samozřejmě. A to i s rozvojem robotizace a algoritmizace se bez kreativity neobejdeme a naopak řada osobností různých oborů, včetně manažerů velkých firem, spatřuje kreativitu jako jednu z důležitých předpokladů pro 21. století. Myslím si, že tohoto potenciálu jsou si vědomy i velké firmy, jakož i u nás např. ekonomicky prosperující Škoda Auto, která již v několikátém ročníku realizovala pro děti ve školách soutěž „Inteligentní autíčko budoucnosti“.

Ani technické oblasti se bez kreativity neobejdou, čehož důkazem může být to, proč si i technické firmy tolik zakládají na zdánlivě takových maličkostech jako je vytvoření správného loga. Na důslednosti designu zakládal ve značné části své jméno Steve Jobs v Apple. Traduje se, že hodiny a hodiny přemýšlel nad vnější formou svých technologií. Obdobně tak činil další technologický mág James Dyson – a to nejen s inovativními vysavači, kterými prorazil svět.
Výtvarnou výchovu považuji ve vzdělávacím procesu za nesmírně důležitou, protože vede k rozvoji podstatné části kreativity, jako je mj. originalita, tedy schopnost přistupovat k tématu novým a neobvyklým způsobem.

Co je to tedy originalita a jak se testuje?

V 60. letech v USA proběhl velice zajímavý výzkum, který realizoval dr. George Landa a spolupracoval také s NASA a informoval veřejnost na TEDx Tucson. NASA jej kontaktovala pro vytvoření vysoce specializovaného testu, který by poskytl podklad pro měření kreativního potenciálu raketových vědců a inženýrů.

Test vyplnilo kolem 1600 dětí ve věku 4-5 let, zjištění bylo překvapující: až 98% ve výstupu dosáhlo unikátních výsledků výborné tvořivosti, zejména v oblasti originality. S věkem však hodnoty klesaly, v 15 letech to již bylo pouhých 12%, originalita u dospělých spadla asi na 2%. Jistě, že se bavíme o dětech a zejména o originalitě, jakožto způsobu přinášet neotřelé nápady. Můžeme říci, že žádné dítě v tomto věku nepřineslo světu převratný objev, že tu není ještě dostatečně zralý další důležitý faktor – uplatnitelnost.

Nicméně, hýčkejme si originalitu, protože později právě s dalšími faktory, může přinášet zajímavé věci. Lze předpokládat, že v tomto dětském věku se na originalitě a tvořivosti podílí i faktory biologické (pravá hemisféra dozrává dříve, u předškoláků je fyziologická přítomnost pomalejších, kreativnějších tzv. theta vln v mozkové činnosti). G. Land však postupný propad tvořivé originality přikládal také vlivům prostředí. Hovořil o přehnaném důrazu ve školním vzdělávání na činnost pravé hemisféry a opomíjení rozvoje myšlení divergentního, což jsem vysvětlovala dříve, a to i souvislost divergentního myšlení s kreativitou.

Důvodů pro výuku estetických předmětů na školách již máme víc než dost. Kromě rozvoje kreativity a originality u dětí to jistě může být i (neméně důležitá) potřeba si odpočinout od ostatních, náročnějších předmětů…

Estetické předměty jsou osobnostně rozvojové, estetický prožitek kultivuje osobnost, ať se již jedná o záležitost impresivní – vnímání tvůrčí činnosti, anebo expresivní – vlastní tvůrčí činnost. V neposlední řadě představuje pro děti určitou možnost relaxace. Ne nadarmo se hovoří o terapeutickém vlivu umění, byť nelze zaměňovat estetické předměty na školách s přístupy terapeuticko – formativními. Nedá se však ani zcela zpochybnit, že k prolínání určitých prvků dochází.

Obdobně je tomu v rámci hudební výchovy. Rytmus a hudebnost je zejména mladším dětem vlastní. Existovaly dokonce výzkumy, které se zabývaly hypotézou, podle níž určitý druh hudby může mít i pozitivní vliv na prostorovou představivost.

Přestože i ve výchovách jsou brány v potaz teoretické oblasti a myslím, že není na škodu znát základní věci z teorie např. dějin hudby a umění, spatřuji jejich hlavní význam ve formativním přístupu, který závisí i na individuálních dispozicích, rozvoji určité spontaneity, k čemuž patří zejména dostatek prostoru pro vlastní vyjádření u menších dětí a seznamování s „pravidly“ kompozice a perspektivy v estetických předmětech spíše u starších ročníků.

A co třeba dramatický kroužek, tedy školní amatérské divadlo?

Význam ve školní výchově je také možné spatřovat v dramatické výchově, která jednak může představovat, jako ostatní výchovy, určitý relax mimo rámec ostatních předmětů, jednak je vhodným nástrojem osobnostně-sociálního rozvoje, sociální a emoční inteligence, mezilidských vztahů apod. Zajímavým prvkem se zde stává například to, že děti mohou pracovat s různými rolemi, role střídat, vstupovat a vystupovat z nich, což je vhodným nástrojem i pro sociální zkušenost, mimo rozvoj nápaditosti a také tvořivosti.

A určitě je důležitá i tělesná výchova, navíc v době, kdy děti obecně mají nedostatek pohybu…

Tělesná výchova ve školním prostředí je zaměřena hlavně na rozvoj pohybové koordinace. Pohyb je důležitý hlavně v dnešní době, kdy jej děti mají spíše nedostatek. I tu existují zajímavé poznatky vzhledem k vzájemným souvislostem např. mezi mozkovou činností a určitými pohybovými prvky. Je to znát opět hlavně v raném věku, např. existují postřehy o tom, že u některých dětí mohou přetrvávat vrozené primární reflexy, resp. nebyly v patřičném období dobře inhibovány, a proto se mohou manifestovat později v podobě různých dys poruch, ADHD apod.

Inkluze ve školách, autismus a ADHD. Co mohou pro dítě udělat rodiče?

Také bylo vypozorováno, že u některých dětí (dyslektiků) byla v pohybovém vývoji přeskočená fáze lezení, která, jak se zdá, hraje svoji roli při vývoji spolupráce mozkových hemisfér. Je tedy patrný vztah mezi motorikou a mozkovou činností. Pohyb hraje důležitou roli i v prevenci různých civilizačních chorob, je tedy znát patrný význam, proč by u dětí od raného věku měl být podporován.

U dětí je třeba také zohlednit jejich biologické dispozice a předpoklady pro jednotlivé sporty, jejich silové, metabolické i psychické, a zejména vývojové, předpoklady v pohybových aktivitách. Tělesná aktivita by měla být na školách hlavně rozvojová, pohybově koordinační. Je známo, že některé druhy sportů mají poměrně silnou biologickou rovinu, to se může týkat např. sprinterů u nichž bývá přítomen větší počet tzv. rychlých bílých vláken ve svalech. Takový jedinec je jistě před ostatními v tomto ve výhodě, nemusí však být dobrý v jiném druhu sportu.

A v rámci výuky různých uměleckých výchov lze samozřejmě také rozpoznat a rozvíjet případný talent dítěte…

I ve výchovách je žádoucí všímat si jednotlivých talentů. Děti se mohou uplatnit v mnoha oborech, některé mohou být právě v oblasti sportovní nebo umělecké. Takové talentované dítě většinou dosahuje lepších výkonů ve srovnání s vrstevníky. Ve sportu jde o oblast poměrně dobře měřitelnou (pověstné branky, body, vteřiny), umělecké oblasti jsou více subjektivní, zejména projev výtvarný. Proto se mi tu jeví optimální nehodnotit děti špatnými známkami a zdůrazňovat spíše formativní význam předmětu. Spolupráce je vhodná v případě estetických oblastí se Základními uměleckými školami a ve sportu se sportovními kluby.

Domnívám se tedy, že není vhodné výchovné předměty podceňovat, neboť přinášejí rozvoj v dalších potřebných oblastech, a tu bych nehovořila o vědomostech, jak je tomu spíše v případě předmětů hlavních a naukových, ale o schopnostech, které jsou také zapotřebí v dalších oblastech či stávající mohou vhodně doplňovat.

Jak rozvíjet nadané děti nejen v předškolním věku? Radí speciální pedagožka

Byl to Einstein, který kromě vědy hrál na housle a obdivoval dílo Michelangela, a naopak byl to Michelangelo, který kromě malby a básnění perfektně ovládal i zkrácenou perspektivu, jakožto znalost fyzikálních, tj. vědeckých jevů. Byl to da Vinci, který byl poután vědou i uměním, Seurat, zakladatel nového směru pointilismu, který se zabýval bádáním v oblasti optiky.

Je velmi důležité umět pracovat s oběma způsoby myšlení, levohemisférovým i pravohemisférovou představivostí a cítěním, a to je třeba mít na paměti i v rozvoji dětí.

Jana Lepková (*1980)

• vystudovala speciální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále společenské vědy pro SŠ na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako rozšiřující studium
• absolvovala kurzy: Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování, Deficity dílčích funkcí B. Sindelarové, Grunnlaget, edukativně stimulační skupinky, efektivní učení a myšlenkové mapy, techniky soft skills a osobního rozvoje
• aktuálně vypracovává práci na téma “Analýza podpory vzdělávání nadaných dětí a dětí s dvojí výjimečností” v Jihomoravském kraji
• mezi její zájmy patří také historie, dějiny kultury a přírodní medicína
• působí jako speciální pedagožka a pracovnice školního poradenského pracoviště, věnuje se screeningu poruch učení, depistáži nadaných dětí a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a odpovídající pomoci jejich rodinám